ženit (Шапкарев 82 č. 64). Když chodil sv. Eliáš po zemi, přišlo mu, aby přešel přes Starou planinu. Když došel navrch hory . . . (Сбор. мин. I. 110 z Prilepa). Když svatí chodili po zemi a křtili lidi. aby je udělali křesťany, říkali lidem, kdo se pokřtí a zřekne se-hříchu, půjde do ráje, a kdo se nepokřtí, do věčného (zatracení) půjde. (Ib. 114 z Prilepu.) Jednou, když upíři byli mnoho (bunluk), byl jeden muž a žena a jedna dcera. (Сбор. мин. III. 149 z Vodenska).

Přesněji je určena doba anekdoty: Jednou před 55 lety Turek a Žid se stali společníky. (Mazon 128 č. 32.)

Velmi neurčité: Za zimní doby cestoval jeden spravedlivý a chytrý člověk (ib. II. 174 z Prilepa). Nebyli kdysi jenom upíři a čarodějnice (věštici), ale také jiná hrozná zjeveni. Hle, jaká viděl můj otec, Bůh mu bud' milostiv (ib. III. 158 č. 3. z Prilepu). Jeden čas za staré doby měla jedna země, jedno království, krále. (Ib. XVI—XVII. 320 Krušovo.) Jeden čas, jednu dobu byl v nějaké vesnici nějaký pop (ib. 301).

Historická pověst: Když Turek zaujal zemi, byli mniši v místě Mála (ib. 100 č. 20). Když se stavil starý most v Skopli, stavěli jej mistr a tovaryš (ib. I. 126 č. 4).

Velmi řídké je místní určení:

V Ochridě byl jeden člověk, jmenoval se Šurban. Ten se oženil. . . (Шапкарев 86 č. 68). V jedné Moriovské vesnici zvykl si medvěd dělati vesničanům veliké příkoří (пакосты). Dobytek nemohl vycházeti z vesnice (ib. 277 č. 149 z Prilepu). Vesničan z Moriovských vesnic, boháč, poslal syna do „Mora", aby se učil. (Сборник мин. IV. 143 z Vodenska). Jednou v Solunu pohádali se jeden Rek a jeden Bulhar, (ib. III. 190 č. 2). Jeden Maglenec žil jednu dobu v Stambułu (ib. 190 č. 1).

Přirozeně v místních pověstech je místní určení přesné.

Obyčejně začínají slovy: „Jednou byl...", povídky sbírky Verko-vičovy vesměs Едно врем'е aneb no дно време имало един човек a p.; jenom poslední č. 99 začína: Pokraj moře žili dva kupci a jeden pří-štipkář...

Jak Stan. Prato ukázal (La Tradition IV, 1890, str. 257) bývá zpravidla v úvodě řeckých pohádek prostě: Bylo jednou..., často pak předsíláno: ,,Pohádka začíná, dobrý večer panstvu!" též: ,,bílá, červená nit, v motovidle zavinutá; dej mu ránu, ať se najde, konečně ať začne pohádka!" To jest říkadlo u balkánských národů slovanských nedoložené. Někde bývá ještě: „Kdysi v starých dobách, po všech ostrovech, byla království"; též nedoložené v této formě na slovanském jihu.

Ani albánské pohádky nemívají zvláštních úvodních formulek, nejčastěji: ,,Bylo, nebylo... („ilétait, il n'était pas" Dozon 1, 49, 121, 139, 153, 159), pod. Truhelka I, 37; II, 22 („bilo a možda i nije"), Hahn II, 110, 111; pod. Gustav Meyer 93, 95 („es war, es möge nicht sein"), Maxim. Lambertz, Zwischen Drin und Vcjusa 107 (,,es war wie's war"). Ojedinělé jsou jiné: „bylo jednou, bylo dávno a nyní se