str. 237
úměrným a obsahově důsledným dovršením tohoto zmatku je poslední oddíl II. dílu, přinášející obojí rady, lékařské a hospodářské, v témž přibližně poměru, v jakém jsou v celém díle, a v nejpestřejším střídání.
Tato neurovnanost celku nepochybně souvisí s postupem kompilační práce, k níž se autor (v nadpisech obou dílů) přiznává. Dílo jeho rostlo podle toho, jak se autoru do rukou dostávaly prameny jeho vědění, patrně spisy lékařské, lékárnické a hospodářské.
Prameny svého vědění udává jen při dvou číslech a údaje jeho se nepochybně týkají jen těch dvou čísel.
Jednou (II. 56a č. 7) je to „mistr Galenus" (při poučení
0 znameních nastávající smrti,23) ale toho se sotva dotazoval přímo: zdá se, že ani náš autor nebyl velikým latinníkem, poněvadž v rukopise (opise na čisto) jsou chyby proti správné latině, které nelze na vrub přičísti pouhému opisovači (ačli tím opisovačem nebyl autor sám). „
Zajímavější je údaj při druhém čísle (II. 152b—153b č. 120). Otiskuji je celé pro jeho i věcnou zajímavost24):
„Pro b a proti ohni. Žehnání proti ohni jistá průba, Merouž jest dostal urozený a statečný rytíjr pan Baltazar Babmhop z Suché a na Kopidlně od čtyř cigánův, jménem Jana z Brumšvejku, Kašpara z Harcu, Karla z Gemšpejchu [či Jenišpejchu?] a Fołtyna Wolffa, kteří u vězení v městě Kopidlně seděli, a to že pravdivé jest, svou přísahou stvrdili a na to i velebnou svátost oltárni pod jednou spůsobou přijímali a k tomu smrtí svou to stvrditi chtěli, že dále hořeti nebude, když se to žehnání níže psaným spůsobem vykoná a přes oheň, když již hořeti bude neb hoří, uvrže, a v tom domě, tu, kdež to žehnání zavrtané zůstává, nikda oheň nevyjde ani ten dum, .by pak všudy okolo něho hořelo, se nezapálí a hořeti nebude, kteréž se začíná v těchto slovích [na okraji: Žehnání p-roti ohni]: Ve jméno Otce f i Syna f i Ducha svatého f amen. Spokoj se ohni s jiskrami, jakož jest narozen Pán Ježíš bez muže v ohni, a jiskry máte se rozjíti čistotně a jasně jako panny Marie v čistotě její rubáš (a neb čechel) byl, tak pokoušej tento oheň to skončení, a to ve jménu Otce f i Syna f
1 Ducha svatého t Amen. [Na okraji: S-p r á v a, jak se má v tom c h o v a t i proti o h n i.] K tomu pak žehnání máš tyto věci přistrojené míti, totiž: vezmi tři vejce, kteréž na
23) Totéž poučení, nevím však, zda v témž překladu, je podle J. Špotta, Příspěvky k staré lékařské literatuře v Čechách 2—3, připsáno k „Světlu apatekářů" Quirika de Augustis, přeloženému Václavem z Mýta, ale ve vydání Emila Šedivého (Světlo apatekářův. Z latinského „Lumen apothecario-rum" Quirika de Augustis přeložil Matěj z Mýta. Díl I. Ve Sbírce pramenů, vyd. III. tř. České akad., skup. I. řada II. č. 12) přípisky třetího písaře rukopisu na 1. 250—281 nejsou otištěny. Také v „Zlatém domácím pokladu" 1580 1. F III se čte toto „Galienovo" poučení (podle Špotta 74).
24) O krajní hesla, tištěná proloženým písmem, kladu v záhlaví.
