str. 242
II. 30Ь č. "222. [Rybyl p o[p]l o-vou povrchu jako napoly mrtvé. Vezmi okrouhlý podražec, stluc jej s nehašeným vápnem, na-dělaje těsta s moukou sladovou a medem, učiň kuličky, házej do vody: hned jakž jej ryhy pohltí, na poly mrtvé splejvati budou, ale to jim nic neškodí, neb zase hned občerství, jak přijde na proud.
Hubáček 67 (vlastně cizí pozdější II. dodatek): Ryby 1 a-p a t i... Podražce okrouhlého kořen rybám velice jest příjemný; nebo když se ztlučený s vápnem do vody uvrže, i hned ryby k němu pospíchají a s velikou žádostí to jedí; ale nedobře toho zažívají, nebo po něm leknou a napoly umrlé břichem zhůru zplejvají, jakž Plinius svědčí, že sám viděl.
Huber-Veleslavín, Mathiolův „Herbář", 1. 216 D:
„Kořen okrouhlého podražce rybám velmi jest příjemný a vzácný. Nebo když jej ztlučený s vápnem do vody uvržeš, i hned k němu ryby chvátají, s předivnou žádostí a chtivostí jedí, ale nevelmi dobře jim k duhu přichází. Nebo po tom pokrmu leknou a jako napoly umrlé břichem zhůru plovají, jakož svědčí Plinius, dokládaje, že to sám viděl."
Zde tím společným východištěm byl Plinius.31) V našem rukopise starý rybářský prostředek, jím zaznamenaný, má far-makopoickou úpravu.
Že by byl původce naší snůšky znal rukopis Hubáčkův, je pravdě zhola nepodobno: byl by ho využil více; zejména v nedostatku rad čistě hospodářských byly by mu přišly vhod Hubáčkovy zkušenosti ptáčnické a štěpařské; čistě rybářských rad sám má ar ciť více (6732) proti Hubáčkovým 12). Výklad shodám na prvém místě uvedeným musíme tedy hledati směrem naznačeným v posledním případě: oba autoři měli snad společný pramen, a to — podle shod v stilisaci a výraze — pramen literární.
Jeden pramen u člověka z lidu v XVII. století můžeme s velikou pravděpodobností předpokládat!. Je to podání.
Z tradice mohlo by na př. býti leckteré aphrodisiacum, Arciť tyto věci, nyní tajené,33) tehdy bývaly i v knihách lékařských, a to i v knihách pocházejících od duchovních: nějaká taková věc je v traktátu de regimine hominis od Albíka z Uni-čova, tehdy ještě asi laika a ne ještě pražského arcibiskupa,34) v „Herbáři" bratrského kněze Jana Černého z r. 1517,35) v „Re-
31) C. Plinius Secundus, Naturalis historiae 1. XXV. 8 (54) ve výkladu o podražci, Aristolochia: „Piscatores Campaniae radičem eam, quae rotunda est, venenum terrae vocant, coramque nobis contusam, mixta calce in mare sparsere. Advolant pisces cupiditale míra statimque exanimati fluitant."
32) 3 týkající se chytání raků v to nepočítám.
33) Ostatně již Albertus Bohemus, vysoký duchovní hodnostář a papežský iudex delegatus v bojích s německými císaři, člověk XIII. stol., utíkal se v svém zápisníku s takovým kusem do češtiny, která mu — v cizím prostředí — byla jazykem nejtajnějších zápisků. Srov. či. Jos. Truhláře, Albertus Bohemus a české přípisky v jeho zápisníku z XIII. stol., ČČM. 53. 1879, 582.
34) Srov. J. Špotta, Příspěvky k staré lékařské literatuře v Čechách 69 (inflatio priapi).
35) Špott t. 20, 21, 28.
