str. 243
gimentu zdraví" Jana Koppa z Raumenthalu, osobního lékaře Ferdinand I.,30) v „Apatece domácí" Ad. Huberá z Rysnbachü z r. 159537) i v Huberově a Veleslavínově překladu Camerariová zpracování Mathiolova „Herbáře",38) abych přestal na odkazech, které mám po ruce. Třeba však dodati, že v „Herbářích" nebylo lze se takovým, věcem vyhnouti, leda že by byl ostych zvítězil nad vědeckou snahou, vypsati úplně „moci" a užitky té neb oné rostliny.
Ještě spíše z tradice mohou býti všelijaké prostředky po věrečné, užívající posvátných věcí způsobem církví nedovoleným (na př. i zážehnávání), a prostředky proti čarám. Prostředky takové se musely skrývati před očima církevních úřadů a nenalézaly místa ve spisech lékařských,39) i když tuto mezi lékařskými recepty projde leccos s nynějšího stanoviska nevědeckého a pověrečného. Vedle hospodářských rád právě obor pověrečných prostředků, poměrně znamenitou měrou u našeho autora zastoupený, mohl by tedy badání lidovědnému dodati- leckterý zajímavý výtěžek autorovy sběratelské píle, ne-li naprosto neznámý, tedy aspoň v tvaru dosti starémí. Aspoň jednu ukázku, že tomu tak.
Na listu 177a dílu II. jako č. 338 je říkání „proti božci": „Požehnání proti božci. Říkej takto: Ve jméno Otce † i Syna † i Ducha svatého † Amen †- Sel Pán Bůh po zelené louce, potkal jest Božce. Ptal se ho: Kde jdeš, Božce? Odpověděl: Jdu Ns [= zkratka pro libovolné jméno], abych jeho kosti lámal. I řekl mu Pán Bůh: Vrať se, Božce, a jdi do mořské studnice a tam se kal a tam se šplýchej a lámej! Ve jméno Otce f i Syna † i Ducha svatého † Amen †. Tak máš žehnati po třikrát a naposledy řícti: Amen, a nemocný ať zříká třikrát očenáš a třikrát pozdravení anjelské a bude zdráv."
Nejbližší k tomuto zážehnávání varianty jsou říkadla, která z rkp. univ. knih. pražské XVII. D. 4 (ze XVII. stol.) a z „Pokut" Mat. Poličanského (1613) otiskl C. Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní 249—250, jiné varianty, s epickým rámcem a s dialogem 'i bez nich- jsou v ČL. XV., 202; XII, 78, 79, 133, 148, 154, 155, 175, 191, 192, 432; ХІЩ
36) Špott t. 7.
37) Špott t. 10.
38) List Tttt lila, rejstřík neduhů XXI. č. 10.
39) J. Špott (v uv. sp. 10) cituje jen z Huherovy „Apoteky domácí" nějaký prostředek „proti čárám"; z J. Černého uvádí sice (t. 21) také „babské žehnání", ale primitivní jeho kontext nevylučuje, že Černý na. uv. tu místě (p. 87) babské žehnání odsuzuje. Rady takové se najdou spíše v prostředí lidovém, lékařsky neodbornickém. Tak mezi recepty rozličnými, připsanými v rkp. univ. knihovny pražské XVII. D. 4 v XVII. stol., je lázeň proti pokušení ďábelskému, amulet proti psotniku a zážehnávání božce, variant k zaříkadlu, které dále otiskuji. Některé takové zážehnávání mělcarciť takřka approbaci církevní; tak „žehnání proti křupám a zlýmu povětří", které -je v rkp. univ. knih. pražské XI. F 7, pocházejícím z kláštera v.Zlaté Koruně (ot. je Č. Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje... 154). Jinak duchovní a moralisté vůbec takové pověrečné prostředky uvádějí jen proto', aby je odsoudili.
