lernitánské"...; 2. „recepty rozličné, napřed na inkousty, potom kuchyňské, naposled proti neduhům všelikým" (mezi tím také 3 výše uvedené rady pověrečné); 3. „O vodách, pálených"; 4. zase recepty lékařské.45)

Podobně smíšeného obsahu lékařského a hospodářského jsou rukopisy téže knihovny XVII. J. 15 z roku 1671,46) XVII. J. 16 z roku 1698 (?)47) a XV. E. 8 ze století XVII.—XVIII.48)

Z knih tištěných je tohoto založení Huberův a Veleslavínův výtah z „Herbáře", „Apoteka domácí, v kteréž se zavírají a vypisují rozličná lékařství... proti všelikým neduhům těla lidského ... i také některým nedostatkům hovädským a jiným věcem k hospodářství náležejícím ...", třikrát vydaná (1595, 1602, 1620); ta snad nebyla jen jedním z pramenů našeho sběratele, nýbrž i vzorem, třebas ne jediným, pro spojení zřetele lékařského s hosvjodářským, třebas na újmu své práce nezachoval jejího postupu.

Kniha naše je skoro samý recept (počítáme-li k receptům i zažehnávání, pověrečné prostředky, hospodářské rady a návody). Odstavce, které nejsou v tomto slova smyslu recepty, možno spočítati na prstech jedné ruky (jsou to 2 „proby" nemocného, uzdraví-li se, 1, je-li člověk mrtvicí raněný ještě živ, a 2 poslední odstavce II. dílu, o měrách lékařských a o tom, jak si vésti s léčivými bylinami), ale i ty úzce souvisí s ostatkem díla, jemuž proto, když autor opominul je pojmenovati, docela s právem můžeme dáti název „Receptové".

Recepty tu sebrané valnou většinou jen udávají prostředek, resp., poněvadž jsou to ponejvíce prostředky strojené a složené, popisují jeho přípravu, určují, k čemu je, a leda ještě se zmiňují o tom, jak ho užiti, ačli to není již řečeno názvem jeho (mast, prášek, trank); tu se též, ale zřídka, vyskytne rada dietetická. Zcela ojedinělá je zmínka o vzniku a příznacích nemoci. Schopnost poznati nemoc (rozeznati na př. neštovice „dobré" od „zlých" nebo „jedovatých", průtrž od otoku atd.) se předpokládá. Rovněž tak se předpokládá znalost léčiv jednoduchých, na př. bylin, a některých hotově již v lékárně prodávaných přípravků, které si strojiti by bylo obtížno (na př. pro nákladnost lékárnického nádobí). Tímto omezením látky se mohla kniha stati méně nákladnou, než byly „Herbáře", přinášející vyobrazení bylin a některých lékárnických přístrojů.

Rozlišování léků podle věku a celkového stavu pacienta, podle stadia nemoci a jejího předcházejícího ošetřování je značně zanedbáno, třebas ne docela; ten, kdo této přebohaté snůšky užíval, byl jistě často na rozpacích, čeho by měl užiti: je tu toho pro jednu a (podle autora) touž nemoc razeno plno, až na zbyt a všecko je „dobré" nebo „hojí" a pod. a všecko podle