Les je tamějšímu obyvatelstvu důležitým zdrojem výživy, neboť ze dřeva, a z kůry vyrábějí své prosté nářadí a nádobí, z lýčí pletou obuv, robože atd. Vedle dřeva a lýčí mají ostatní materialie (na př. kůže, kosti, roh) jen malý význam ve hmotné kultuře Polesi. Způsoby tkaní jsou velmi starobylé a jsou namnoze blízce příbuzné s technikou asijskou. Zpracovává se vlna, len a konopí. Pokud se týče lovu, připomněl prof. M. zejména lov na losa pomocí nástroje, zvaného „stupa", o němž slíbil ve svém díle zmínky podrobnější. Rybolovem se živí obyvatelstvo při řekách a nástroje, jichž užívá, připomínají typy obvyklé na evropském severu, západě a v Uhrách. Velmi důležitý je chov dobytka, poněvadž se na Polesi podnes zachovala některá plemena domácích zvířat, jimž by .odborníci měli věno vati pozornost bedlivější. Vepřový dobytek se pase po lesích, kříží se s divokým vepřem a tím vzniká zvláštní typ charakteristický pro některé oblasti Polesi. V oblasti rokytenské nalezl prof. M. druh vepře s krátkým trupem a s dlouhými nohami, který nápadně připomíná vepře z jižního Kavkazu. Ze skotu zasluhuje pozornosti druh Bos brachyceros, který se vyskytuje v západním Polesi volyňském. Kůň, který se na Polesi chová od doby poměrně nedávné, připomíná druh známý v severní Litvě, na Mazovsku, v kraji lublinském a ve vých. oblasti karpatské. (Equus caballus celťicus.) Včelařství by zasluhovalo podrobného popisu; prof. M. shledal, že starobylé názvosloví včelárske je v Těsném vztahu s názvoslovím mazov-ským a lotyšským. Zemědělství jest velmi primitivní, většinou se ještě užívá pluhů dřevěných, brány jsou zhotoveny z vršků jedlových atd. Zralá pohanka se vyšlapuje, jiné druhy obilí se mlátí cepem upraveným podle způsobu, obvyklého ve východních oblastech polských. Vůbec vliv polský je ve hmotné kultuře Polesi všude patrný. Stručnými poznámkami o kroji, o úpravě vlasů (u dívek a vdaných žen), o hudebních nástrojích a lidových stavbách zakončil prof. M. svůj zajímavý referát, který cizí delegáty upozornil na území málo známé západoevropským etnografům. A přece má Polesi pro národopis význam veliký. „Je to kout Evropy, v němž se jako v museu zachovaly přečetné zbytky dávných civilisací. Tyto přežitky mizejí, nebo se mění působením nových vlivů, které zvolna pronikají i tam." Doufejme, že badatelskému úsilí prof. Moszynského a jeho spolupracovníků se podaří vytěžiti z této oblasti pro vědu mnoho zajímavé látky a zachrániti ony stopy pradávných kultur, které se podnes zachovaly ve stínu bažinatých pralesů na Polesi.

2. M. J. C 1 a i n e (Paříž): Poznámka o zvláštním druhu náramku oblíbeném u Bataků na Sumatře. (Note relative ä un bracelet Batak.)

Referát p. C se týkal všeobecného národopisu. Batakové uřezávají zemřelým náčelníkům rty, vkládají je do střev (někdy snad i lidských), suší je, vytvoří z nich kruh; konce spojují