pryskyřicí, která silně ztvrdne. Tak si zhotovují jakýsi náramek, jejž smějí nositi jen vynikající bojovníci. Věří, že jsou neviditelní, mají-li náramek v boji na ruce. Je přirozené, že těchto náramků je málo, poněvadž jen rty zemřelého náčelníka mají onu kouzelnou moc a že si tohoto talismanu domorodci velmi váží. Přednášející ukázal posluchačům náramek, jejž získal za svého pobytu na Sumatře.

3. Prof. Kaz. Moszyński: O původu magie a náboženství. (Origine de la magie et de la religion.)

Východiskem úvah prof. Moszyůského je these, že prvotním pramenem náboženství, magie a veškeré činnosti technické je pudová snaha lidská reagovati na popudy vnějšího světa. Tato tendence je nutná pro zachování života. Prof. M. rozeznává čtverý způsob, jímž člověk reaguje na vnější svět: 1. Vztah rozkazovací. (Le rapport de commandement.) Jeho podstatným znakem je pocit neomezené moci subjektu nad objektem (vnějším světem). Jako příklad uvádí některé abnormální stavy duševní při šamanství. 2. Vztah prosebný. (Le rapport de priere.) Je provázen pocitem závislosti, slabosti subjektu vzhledem k objektu. 3.—4. Vztah pracovní (nebo exploatační). (Le rapport de travail ou ďexploitation.) Charakterisuje jej pocit relativní závislosti, nebo, což je vlastně totéž, jakési nezávislosti subjektu, který se pokouší zužitkovali vztahy reální nebo irreální mezi jednotlivými jevy vnějšího světa. Působení na vnější svět pomocí těchto vztahů dalo lidstvu rozvoj techniky.

Magie a technika se spolu stýkají od dob nejdávnějších a mnohé praktiky tak řeč. magické se mění v prostředky lékařské, pokusy chemické atd. Přecházeje v oblast náboženství prof. M. ukázal, že základem všech jevů náboženských jest 1. člověk (subjekt); 2. objekt mimo člověka; 3. vztah prosebný, vztah Siub.ord.mace nebo koordinace lidské vůle s vůlí objektu. Jevy náboženské vznikají tím, že člověk mezi sebou a světem vnějším vytváří vztah podobný vztahům, které jej spojují s ostatními lidmi. Tato záměna je pak pramenem jevů, jež Marett a Soederblom nazývají animatisací. Dítě, které se spontánně obrací k slunci a prosí je: „Slunce, prosím tě, nedívej se na mne!" ukazuje jasně, jak snadno se na jistém stupni duševního vývoje tato záměna provádí. Naskýtá se však otázka, proč se mezi člověkem a světem vnějším vytvořil právě tento vztah prosebný, proč úlohu tak důležitou hrají závislost, subordi-nace a nikoli na př. vztah rozkazovací. Příčinu sluší hledati v tom, že člověk téměř pětinu nebo 'i čtvrtinu svého věku prožívá pod přímým vlivem rodičů. Vztah subordinace nebo koordinace vůle s vůlí cizí, vztah prosebný se tedy projevuje již v době, kdy duše se počíná vyvíjeti. K tomuto vlivu se ještě druží vliv sociální skupiny. Je tedy zcela přirozené, že člověk jíž svou povahou tíhne k subordinaci, k závislosti na někom, čili že je praedisponován k náboženství. Na vnitřní zkušenosti