století četné zmínky o Ars notoria, již ve století XVI. vystřídalo Enchiridion Leonis Papae. Osudy této knihy nejlépe ukazují, jak dlouhý život mají sbírky toho druhu: Enchiridon vyšlo po prvé v Římě roku 1525 (latinsky), první překlad francouzský je z roku 1549, ale tisklo se ještě v Paříži roku 1910 ano i roku 1922! Sbírky magických formulí a zaklínání vznikaly vlastně nepřímo z prakse církevní. Církev katolická odedávna užívala modliteb a žehnání, jejichž účel byl v podstatě ryze praktický. Rituale Romanům (Tournai 1898) obsahuje modlitby posvěcující nový dům, loď, obsahuje modlitby žehnající stromy, aby nesly ovoce, včely, stáda, vejce, modlitby užitečné nemocným, pocestným atd. Sborníky magické namnoze přejímají tyto modlitby a užívají jich k svému účelu. Modlitby církevní, o nichž byla zmínka, byly skládány a vydávány pro potřeby kněží, avšak rozšířený kult světců, pod jejichž obrázky prodávanými na poutích, bývaly otiskovány modlitby, způsobil, že modlitby toho druhu se šířily i mezi věřícími a splývajíce e pověrečnými představami a s vírou v magii vytvářely onu pestrou směs zaklínacích knížek. Sborníky kroužící v lidu vznikaly tedy namnoze jen zneužíváním modliteb přijatých a schválených církví. Folkloristům podává p. Saintyves nejedno cenné upozornění. Ukázal některé prameny zaklínacích a „čarodějných" knížek, jichž bylo tolik sebráno také u nás. Bylo by třeba prozkoumati tento materiál na širokém základě srovnávacím a ukázati, jak tak řeč. „lidové" knižky zaklínací souvisí se starou literaturou magickou a teologickou.

5. Prof. Jiří Polívka (Praha): Lidové pohádky slovenské. (Les contes populaires slovaques.)

Proí. Polívka podal stručný kritický nástin sběratelské práce na Slovensku, opíraje se jednak o svůj úhrnný článek ve Slovenské čítance, jednak o veliké souborné dílo, věnované slovenským pohádkám. (Dosud vyšly dva svazky, celé dílo obsáhne 6 svazků.) Lidové pohádky slovenské poznáváme teprve od počátku století XIX. Zprvu byly zapisovány a zpracovávány různé pověsti, z části rázu mytického, většinou polohistorické o některých význačnějších osobnostech aristokratického světa z někdejších západních Uher a jiné romantické pověsti, které hověly vkusu panujícímu v prvních desetiletích minulého věku. Soustavnější sbírání pohádek se .počalo až na sklonku třicátých let století XIX. Iniciátorem této práce byl Samuel Reusz, který od roku 1812 působil jako evang. farář ve Velké Revúci ve stolici gemerské. Povzbudil k této práci své tři syny, Ludevíta, Adolfa a Gustava, a tito dovedli u svých kolegů vzbuditi zájem o lidové povídky tak silný, že v letech čtyřicátých se vyvinula mezi slovenskou studující mládeží velmi horlivá činnost sběratelská. Lidové pohádky (vedle písní, přísloví, hádanek a j.) byly zapisovány do zvláštních sborníků, jichž se zachoval dosti značný počet. Tyto sborníky byly pak předlohou při vydávání tiskem. Ovšem pohádky se nezapisovaly přesně