6. Jiří Horák (Brno): Lidové balady české a slovenské. (Les ballades populaires tcheques et slovaques.)

Shrnuji stručně hlavní vývody svého referátu, jehož účelem bylo informovati především účastníky západoevropské. Na území československém najde národopisec mnoho zajímavé látky. Zeměpisná poloha našeho národa a historický vývoj způsobily, že naše země jsou po staletí v živých, mnohostranných stycích s Němci, Poláky a Slovany východními, kdežto jižní hranice slovenská udržuje souvislost s Maďary a s koloniemi j iho slovanskými v západních Uhrách. Stopy těchto vlivů se projevují též v národopise. Kromě toho třeba míti na mysli veliké rozdíly ve vývoji hospodářském a kulturním. Kdežto na př. v Čechách a většinou i na Moravě a ve Slezsku je kulturní úroveň lidu selského velmi vysoká, najdeme na Slovensku oblasti, v nichž poměry sociální, vývoj zemědělství a jiných technik pracovních připomíná namnoze ještě poměry ruské nebo jihoslovanské. Tím se také z části vysvětluje odlišný ráz lidových podání a písní. Balady české 'i slovenské známe většinou jen ze sbírek vydaných ve stol. XIX., které v podstatě zaznamenaly formaci baladických motivů ustáleno a ústním podáním ve stol. XVIII. Rozbor motivu ukazuje shodu balad českých se slovenskými. Jsou to tytéž písně, ovšem různá úroveň kulturní způsobila, že varianty slovenské mají více archaických rysů a že také jejich hodnota umělecká bývá někdy větší. Po stránce obsahové podávají naše balady náměty ze života rodinného a vojenského. Jen zřídka kdy vystupuje jako jednající osoba „pán"; vedle toho se však vyskytují balady, v nichž jednající osobou bývá Turek — ohlas tureckých nájezdů ve stol. XVI. a XVII. Narážky historické bývají většinou mlhavé, ale v paměti lidu se přece jen zachovaly, na př. vzpomínky na kruté doby tureckého panství. Látky našich balad lze rozděliti na dvě veliké skupiny: 1. motivy přejaté (mezinárodní), 2. motivy lokální. Jako u všech národů evropských najdeme také u nás písně, jejichž látky se řadí k námětům známým v literatuře světové. (Srovn. písně o mrtvém ženichu, o otráveném bratrovi, o sirotkovi, o nalezené sestře, o Modrovousovi, o návratu milencově atd.) Vedle těchto písní, jistě velmi starobylých, najdeme však také skladby, které vznikly jako přímý ohlas událostí a namnoze si zachovávají ráz improvisací. Jsou to přečetné písně o utopených a zabitých, o neštěstích, o bitvách, přepadeních atd. Zejména ve sbírkách slovenských najdeme mnoho písní toho rázu. Jsou to skladby lokální a svědčí o životnosti lidové písně, neboť skládání toho druhu vznikají jen tam, kde lidová píseň jest ještě živý útvar umělecký.

Do skupiny těchto skládání lokálních třeba zařaditi také písně zbojnické, ačkoliv některé z nich obsahují náměty mezinárodní. Závěr referátu je věnován právě několika poznámkám o písních zbojnických. (Přednáška podala obsah úvodu,