tom se odebrali většinou na vozech, provázeni hudbou do Koštic, kdež viděli stavění máje a tance pod máji. Odpoledne se vrátili do Lanžhota, kdež pobyli na hodech až do večera. Cizí hosté dostali na památku vkusné kraslice a kolekci národopisných pohlednic (většinou podle obrazů Úprkových.) Ředitel bratislavské universitní knihovny, dr. E m 1 e r, fotografoval některé výjevy ze zájezdu a pěkné reprodukce jeho obrázků zdobí sjezdovou publikaci. (Uvítání na nádraží lanžhot-ském; stavění máje v Košticích; skupina dětí tančících „odze-mek" pod máji; tanec mladé chasy pod máji; skupina dívek pod máji.) Prof, d r. Frant. Pospíšil a jeho choť, kteří se s obětavou péčí ujali pořádání národopisné ex'kurse, získali si velikou zásluhu o zdařilý průběh. Hosté prožili celý den v ovzduší tak srdečném a spatřili tolik zajímavých výjevů, že se neradi loučili s rázovitým krajem jihomoravským.

Není pochyby, že celý zájezd na Moravu (ve dnech 18.—21. září), o jehož zdar pečovali mimo jiné hlavně prof. dr. K. Ah s o Ion a jeho choť, nemálo přispěl k utužení styků s odborníky polskými a západoevropskými a byl významnou propagací naší práce vědecké i sběratelské.

Sekce VII. (Linguistiká.)

Prof. J. B a u d i š (Bratislava): O nutné součinnosti fysické antropologie se všeobecnou jazykovědou. (Sur la nécessité de la collaboration de Pantropo-logie physique avec la linguistique generale.)

Prof. Baudiš podal již v době svého pobytu v Anglii r. 1920 v Cambridgi návrh, aby se studentům, kteří se zabývají antropologií, dostalo řádné průpravy linguistické. Antrologové mají totiž nejlepší možnost poznávati jazyky primitivní a opatřují filologům látku, z níž tito čerpají k svému badání. Záleží tedy mnoho na tom, aby materiál byl správně sebrán a přesně zapsán, neboť jazykozpytec jen zřídka kdy jej může ověřiti přímým studiem na místě samém. Proto prof. B. pokládá za důležité, aby se antropolog seznámil s principy jazykovědy a. doporučuje k tomu cíli studium historického vývoje některé skupiny jazykové, nejlépe indoevropské, poněvadž srovnávací jazyko-zpyt indoevropský si prodlením let vypracoval metody nejdo-konalejší. Nejde snad o podrobné studium, spíše jen o to, aby studenti byli poučeni o základních jevech jazykových a aby se jim dostalo návodu k přesnému pozorování. Autor uvedl některé problémy, jež mohou zajímati také antropologa, na př. problém personálních suffiksů u sloves, nebo otázku smíšených jazyků.

Své vývody zakončil přednášející přáním, aby se některý stát koloniální ujal této myšlenky a zřídil antropologickou školu, v níž by se studentům dostalo dobré průpravy linguistické.

*