na který upozornil kdysi Truhelka, zmám je název „vrljina" (srov. hercegovskou „ovrľjinu", Gl. Z. M. u Bosni XVIII., str. 239.) a slavnostní penízové pokrytí „ćema" a pod, (Trojanovié u. á.),

'Studie Haberlandtova -dotkla se závažných otázek, jejichž osvětlení může přispěti jak národopisu, tak i kulturní historii, a vyvolala ohlas ve slovanských kruzích.

První odezvou možno nazvati stať S t. L. Kostova, Маке-донски убруси и coKaJM (Извѣстия на етн. муз. въ София V., 1925, str. 3—15), ve které se vrátil ke kapucovitým sokajům Makedonie, shrnuje zároveň k nim i svatební, starožitnou výzdobou vynikající „ubrusy" (šaty). Popis, výstižnými obrazy provázený, přidržuje se zase jen bohatého materiálu sofijského musea, jak snad ani dnes Bulharu jinak nelze, a tím snad lze vysvétliti, proč se nedovolává srbské obdoby, zatím co uvádí v souvislost kroje mordvinské.

O dva roky dříve podal Kostov v temže sborníku (III., 1923, str. 130—141) úvahu na téma Паритѣ като накитъ. Hleděl v ní především k bulharským krojům a v druhé řadě teprve k makedonským. Ale vedle toho nabyla studie ta pro Srbsko významu i tím, že byla pobídkou řediteli bělehradského musea, Nikolu Z e g o v i k obdobnému článku, Die Münze als Schmuck, otištěnému v jubilejním čísle Wiener Zeitschrift für Volkskunde, XXX., 1925, str. 40—44. V něm je stručně deskriptívni metodou naznačeno, jak srbochorvátsky lid uchoval starý obyčej nosili své bohatství v penězích a kovu na obleku. Zřetel je obrácen jmenovitě k určení upotřebených mincí, z nichž některé pocházejí z doby srbských carů a despotů. Škoda jen, že o typu úborů mincemi zdobených není podáno více zpráv a ani musejního materiálu ani literatury že není více využito.

Nikolou Zegou podána byla již dříve i obšírná zpráva o vzácném obrazovém albu srbských a chorvatských krojů, vypracovaném v padesátých asi letech minulého století Nikolou Arsenoviéem a uloženém dnes v bělehradském národopisném museu: Z b i r k a Nikole A r s e n o v i č a, Narodna Starina 1923. Arsenovié, povoláním krejčí ve Vukovaru, s neobyčejným zájmem a láskou studoval jihoslovanské kroje, procestoval velkou část zemí Srby a Chorvaty obydlených a zachytil svými akvarely v několika albech jejich oblek, střih některých součástí i ornamenty výšivek. Z jeho sbírek dochovaly se dodnes ,v museu 383 obrazy, pro národopisné studium nadobyčej cenné, protože jsou leckdy jedinou památkou na zašlý kroj a zobrazuji jej věrně. Bylo by záslužným činem sbírku Arsenovičovu vydat zároveň s patřičným objasněním a oceněním jednotlivých kreseb.

Z péra Zegova pochází též většina popisů a zpráv o jednotlivých krojových součástech v nově vydávaném domácím na-