mentiky nejen domácí, nýbrž především byzantské a východoevropské a o širší hledisko, které nehledá podobnosti v jednotlivostech, nýbrž dokazuje spojitost a vysvětluje ji. Totéž tím více platí o přehledu jihoslovanských krojů, kterým Lap-čevičová přispěla k poznání své vlasti ve sborníku La Yougo-slarvie, vydaném při příležitosti mezinárodního sjezdu profesorů v Bělehradě roku 1925. (Co stům es nationaux y o u g os 1 a v es. Str. 42—88.) Podobné stati musí sice zůstati jenom informativní, ale autor nemusí zůstat v rozdělení a v pojetí na stanovisku jen vnějšího agnoskování. Ohled k typickým a základním' rozdílům mezi kroji srbskými a severo-chorvatskými, k příčinné souvislosti a ke krajovému rozšíření podstatných součástí vrhl by na jihoslovanské kroje zcela jiné světlo než zběžné popisování v kruhu od Šumadije přes slovinské země do Makedonie zpět.

K slovinským krojům obrátil pozornost známý přítel svérázu, učitel Albert S i č. V době popřevratovéno vzplanutí zájmu o lidový svéráz chtěl upozornit na správné kroje a vydal populární spisek O s 1 o v e n s k i h n a r o d n i h nošali. (V Ljubljani 1919, 12°, str. 76.) Stručný přehled po předních typech mužských i ženských krojů sestaven, je podle zpráv literárních, seřaděných ve formě citátů bez kritického objasnění a obrázků, takže knížka zůstává pouhou úvodní příručkou a snůškou dat. Novum je popis kroje bělokraňského od uč. Fran Lovšina (str. 9—17, 37—41).

Srbové sami, jsouce si vědomi, jak složité jsou jejich národopisné otázky a jak málo zpracovaný materiál, váhají pustiti se do souborných děl. Takových ohledů neměl cizinec, malíř Max T i 11 ke, když se rozhodl publikovali své dílo

0 balkánských a východoevropských krojích, Osteuropäische Volkstrachten, Berlin (A. Wasmuťh) 192-5, 2°, str. 35 + tab. 96. Na téměř stu listů vykreslil autor kroje Balkánu (řecké, albánské, jihoslovanské i rumunské), dále kroje Ruska, Polska, Uher i Finska buď na schematických figurínách oblečené, buď jednotlivé typické součásti zvlášť a předeslal jim stručný, ale přesný popis, ke kterému někdy připojuje

1 zmínku o původu určitého kusu oděvu. Po předchozích studiích o krojích orientálních (Orientalische Kostüme in Schnitt und Farbe a Studien zur Entwicklungsgeschichte des orientalischen Kostüms) přistoupil k práci s dobrou přípravou teoretickou i praktickou. Jako malíř pečuje především o nej-názornější zobrazení krojů, jako odborník snaží se osamostatnit se od podružných drobností a sáhnout po podstatných vlastnostech. Proto dbá zejména o střih obleku a vyzdvihuje skutečně typické rozdíly v oděvu svrchním i spodním. Po té stránce je dílo Tillkovo skutečně cenné a vyplňuje, jak sám pisatel myslí, „mezeru" v dosavadních popisech, neboť dotud nebyly nikde tak podrobně a odborně zobrazeny krojové součásti z jižní a východní Evropy, nehledímei-li k obrazům vy-