str. 15
baradzie i usach cieklo, a u hubi to i nic nie bylo (Pederow. II. 124 č.83). Porušeno v jedné povídce mohilev. gub.: И я там был. Да чтож, .коли мнѣ ничего нѳ попало! Мёд-вино давали, правды. (Романов, VI. 370, č. 41). Pozměněno a zjednodušeno v poh. z minské gub.: Я там быу, з ими піу и закусивау. (Шейн 133, č. 59). Ještě jinak z mohilev. gub.: И я таиі быв, чаёк, во як у вас, пив, и у Малятычи попав. (Romanov VI, 199, č. 21). Ojediněle ze smolen, gub.: И я там быу, и мнѣ на та-баку пупала (Добровольскій 606, č. 32). Kuse u Romanova: И я там быв, мед вино пив Romanov VI. 412 č. 46 Vypravovatel pouze dosvědčuje, že tam byl: И я там быв ня так давно (ib. III, 142, ě. 17) и я там быу у них (ib. VI. 89, č. 8:) pod. 105, č. 11., 201, č. 22., и ятам быв и усе это видив (ib 419, č. 47).
Naopak jiný vypravovatel podotýká: И я там годы два ти три тому быв, тольки ничого не бачив. Спокойной ночи, пріятнаго сна, радо-снаго вутра. Бывайтя здоровы. (Romanov VI. 425 č. 48.) Vypravovatel ze smolen, gub. připomíná na konci: Ha третія сутки барин пириста-віуся, и стали яго пуминать, и я быу у тоя уремя на паминках. Чарствія яму Божія (Добровол. 707, č. 17.)
Vypravovatel složité povídky o iabutí dívce, unesené od Koščeje, dodává: Тольки нязвѣстно, куды ён поѣхав: ти у Шкляныя горы, ти к батьку, ■— ик матцы. От, и я быв, с плытами за Кіявом и патався; дак не допатався. Хотѣв к яму у гости зайтить (Романов VI. 117, č. 12).
Velmi zřídka si běloruský vypravovatel vyžaduje na konci odměnu. Pouze jedna povídka z vitebské gub. končí se takovým veršovaným a rýmovaným říkadlem: Збаіу сказку до конца и по румынцѣ винца; и наш барин ни такой поднясець нам по дхэугой. Дзѣвочкам хво-роста мальчикам короста, каб мальчики скраблися. (Шейн 97, č. 49). Jiné zakončení pov. z grodnen. gub.: Mája bašnia da kanca, i pa czaraczcy vinca, pa lyžaczcy vuoctu, na dzieuki karostu, kab takaja gruba jak karan u duba: ni sakiraju sciaci, ni pilaju pilaci, ni struhám struhaci (Federow. II. 10 č. 11). pocl. ib. 25 ě. 27, 52 č. 44, 55 č. 46, 71 č. 55. Jinak, kratčeji: Nasza bašnia da kanca, i pa czaraczcy vinca, a nasz pan ni takoj, ni szkaluje pa druhuj (ib. III. 100 č. 189). Jinak: Mája bašnia usia, zariezala baba husia; bajaczu kumpiak, sluchaczu hauniak! (ib. II. 14).
Pořídím jsou ještě jiná zakončení: a chto hetamu ni uvieryc i skažá, szto héto ni prauda, to niechaj papravic kabyli chvuost dy-j hodzi! (ib. II. 48 č. 42).
Vypravovatel potvrzuje výslovně pravdivost děje: Moj dziadok — šwiec Panie jego duszy — móvil, že to bylo tak pravdzive, tylko juž bardzo temu dávno (ib. III. 282 č. 553).
Povídka končí se všeobecnou moralistní poznámkou: Ot, jak bylo za dauniejszych liet! Cipier hedakuže ni prytrapicsie, bo ludzi ni warty, u hrecnuoeh pa uszy siedziac (ib. II. 299 č. 329). Ot, jak to na švieci za dobro zlým placiac (ib. 23 č. 24). Ot jak Buoh káraje, chto svaje baóki tracic (ib 217 č. 87). Pastoianňé luži havorac: krucecy švet pereižes, ale nazat ne vernešše. Končena, ňekai iana utane (Klich31č. 18).
Бо усяки чалавѣк тагды не умрэ, як хочэ, a тагды, як Бог дасць Сержнут. 46, ё. 14) От чаму грѣх чапаць ластавак, бо гэто божая