vyvrací stručným nástinem dějinného vývoje Haličské Rusi a zmínkami o kulturních snahách, „rusínske národnosti".

Třeba přiznati, že jak Lichardovy „Slovenské Noviny" tak Jirečkova „Vesna" si věcí slovanských všímaly bedlivě. Ve Vesně (1851 č. 14—15) byla otištěna mimo jiné i stať F. B u-slajeva „O výrazech epických v poesii ukrajinské". Je to výtah ze studie otištěné v časopise „Moskvitjanin", k níž podnět dala sbírka Maksimovičova a otázky, na něž upozorňuje jsou důležité. Buslajev upozorňuje na shodu některých epithet v Igorovi s písněmi ukrajinskými a žádá podrobných studií stilistických, poněvadž mnohá přirovnání básnická „nosí na sobě stopy starožitných pověr". Je to obměna známé these Grimmovy, locus communis tehdejších prací národopisných, ale Buslajev nauku mistrovu pochopil hlouběji než mnozí jiní badatelé slovanští, neboť ocenil dosah plodné myšlenky Grimmovy uplatniti ve studiu lidové poesie nazírání vývojové, zkoumati typické rysy formální, sledovati vzrůst a úpadek jednotlivých druhů na širokém podkladě srovnávacím a dospěti touto cestou к bezpečnějším poznatkům o slohu epi-ckém. Ve Vesně byl otištěn jen výtah, ale i z něho bylo možno poznati nový směr, který na Rusi tak šťastně zahájil Buslajev a našim pracovníkům, tehdy dosti špatně zpravovaným o pokrocích slavistiky na Rusi, byla dána možnost aspoň okusiti z bohatých zdrojů nové vědy ruské.

Skoro současně v Lumíru (1852 str. 755) K o d y m statí „K o z á c t v o" populaWsoval studii N. Kostomarova,3) která ovšem byla předstižena pozdějšími pracemi slavného historika. Ko dym charakterisuje povahu kozáků dněprovských, upozorňuje, jak se liší od kozáků donských a znázorňuje své výklady výňatky z lidových písní. Správně vytkl několik vůdčích motivů lidové poesie ukrajinské, jíž na př. přečetné písně líčící loučení kozákovo s rodinou, nebo touhu po domově a smrt v hluché samotě nekonečných stepí dodávají rázu teskného, často i beznadějně zasmušilého. V jednotlivostech jsou ovšem chyby4), ale článek působil dobře, poněvadž šířil nové, správnější názory o kozáctvu.

Po stopách Kodymových jde autor5) pojednání „Někteří národové říše Russké (!). „Kozáci". (Zlaté Klasy 1855 str. 326 nsL). „O kozácích" — praví v úvodě — „ještě nikdo samostatné a úplné dílo nevydal a u nás jenom jako mimochodem, tu a tam o nich krátce pojednáno a promluveno bylo; nicméně však jest toho velká potřeba, aby čtoucím dějiny ná-