ľoda ruského nebo polského, tatarského nebo tureckého, kde velkou úlohu hrají, podala se nějaká i třeba kusá, ale postačíte lna zpráva" (326). Vykládá pak v obvyklém postupu o rozdělení kozáctva, o jeho životě, zřízení a dějinách. Jako hlavní příčiny kozáckych povstání proti Polsku uvádí násilné šíření unie a potlačování kozáckych svobod. Celková úroveň článku je slušná a hledíce к programu časopisu, v němž vyšla, nevytkneme jí ani nedostatku dokladů, neboť cíle vytčeného v předmluvě jistě dosáhla.

Kodym i stať ve Zlatých Klasech se zmiňují o lidové poesii ukrajinské jen mimochodem, ačkoliv i v tom směru bylo třeba správnější charakteristiky zbavené vlivu jednostranných pramenů, nad to pak od pokusů L. Rittersberga") studium lidové hudby ukrajinské leželo u nás úplně ladem.

Vítané poučení přišlo z Haliče. Jako Havlíček svým rukopisným rozborem vytyčoval studiu lidové poesie ukrajinské nové dráhy (srovn. uvedenou stať v NVČ XVI.), tak vedle V. В 1 o d k a zejména Adolf Po z děn a zasáhl do dějin badání o lidové hudbě slovanské důležitou rozpravou.

V letech padesátých byl Vilém Bio dek učitelem hudby u polského statkáře sídlícího v bídné vsi nedaleko Rawy Ruské. Četnými výlety do okolí snažil se poznati hudební poměry a r. 1858 svá pozorování shrnul v článku „Stav hudby v severovýchodní Haliči" (Dalibor 1858 č. 4). Jeho úsudek vyznívá nepříznivě: „V žádné zemi Rakouska nestojí snad hudba na tak nízkém stupni a v tak bídném stavu, jako v severovýchodní Haliči." Hudba chrámová je chatrná —- varhaník v Rawě Ruské vůbec neznal not! — ale ještě horší jest hudba taneční, „neboť tamější hudebníci nemají ani ponětí o rhytmu a tóninách. Jsou to většinou židé a cikáni". Hudebníci lidoví nad ně nijak nevynikají. Tančí-li se při selských svatbách, hrají obyčejně na čtyři nástroje, t. j. na housle, flétnu, klarinet a na basu o dvou strunách „na něžto šumař smyčcem (sic) píle (sic) se rovnajícím nemilostně škrabe (1. c. str. 20). Každý hude, co se mu líbí, o druhého se nestaraje". Krajně střízlivý, bezohledný úsudek Blodkův jistě byl správný, pokud vytýkal konkrétní případy, ale chyba, zdá se, vězí v tom, že autor lidu nevěnoval pozornosti bedlivější: vedle vřískavého neladného doprovodu tančících svatebčanů byl by nalezl zjevy svědčící příznivěji o lidové hudbě. Jeho úvaha vzešlá z upřímného zájmu posuzuje stav hudby v severovýchodní Haliči s hlediska příliš úzkého, jest jednostranná a proto nesprávná.

Důkazem toho jest rozsáhlá odborná studie „S t a v z p ě v u národního a hudby v Haliči" (Dalibor 1859 č. 8—22), jejíž autor, hudebník Adolf Pozděna, se svým předchůdcem sice nepolemisuje přímo, avšak věcnými vývody své práce tvrzení Blodkova v podstatných kusech opravil. Žije v Haliči