připomíná dvojí středisko kozáctva — na Donu a dolním Dněpru — ale jeho rozdělení podle rázu nápěvů není správné: „Nápěvy ukrajinské dýchají milosť (!) a lásku, kdežto kozácke smělostí a veselosti vynikají. Příčina v tom, že Ukrajinci se směli ženit, Donci nikoli." (97) Neuvedl, že především u kozáků zaporožských byla ženitba zakázána, kdežto Donci záhy byli přičleněni k vojenské organisaci carské říše, ale vedle toho zabývali se rolnictvím a žili v osadách. Polský vliv zejména proniká v úplně pochybeném výkladu o „básnictví" zaporožiském: „U kozáků zaporožských byl největší básník Padury (sic), jehož nápěvy se až do dnešního času mezi lidem nalézají. Byl jsem tak šťasten, že jsem se Padurová izpěvu dopídil..." (str. 98). Podal hudební rozbor nápěvu „dumek" Padurových „Zakotyv sia misieč v chmury" (sic) a „Hej kozacze w imie Boha" a pak písně, na nichž ukázal, že i v nápěvech maloruských střídá se takt 3/4 s 2/4 jako v českých.

Tyto nesprávnosti nesnižují celkové hodnoty práce: Pozdě-na všude, kde běží o otázky hudební, jeví se nejen poučeným znatelem, ale i umělcem jemného vkusu a pronikavé schopnosti vnímati svéráz hudební. Jak výstižně charakterisuje nápěvy ukrajinské! „Zpívá-li Ukrajinčík, zní jeho hlás v měkkém tóně tak dlouho, až dechu skoro pozbude, neuslyšíte od něho žádné změny, žádného akcentu, každá nota je dlouhá, jednotvárná, rovná jako tamější step. Některé nápěvy počnou vesele, směšně, šumějíce jako vichr, však dále a dále jdou volněji roztahujíce se, až zase do své původní melancholie vpadnou" (str. 97).

Lid polský — Pozděna má na mysli především Krakovsko — je povahy veselejší a zpěvnější. I tam je hlavním shromaždištěm krčma, ale chłop především miluje tanec a když pivo, kořalka a mazury rozohnily krev, tančí do úpadu bujné, ohnivé krakowiaki. Také sedláci polští těžce pracují, avšak přes to zpívají i při polní lopotě a veselá mysl jich neopouští. O lidové hudbě haličské Pozděna soudí mnohem příznivěji než Blodek. Téměř žádný hudec nezná not, avšak „slyšíte-li takového houslistu venkovského, jak čistě hraje a jak svobodně smyčcem vládne, mysleli byste, že je to školou vytříbený houslista. Taký houslista nemá však o škole ani ponětí" (148).

Přesností i znalostí místních poměrů, odborným rázem i vytříbeným smyslem umeleckým zpráva Pozděnova vysoko vyniká nad úroveň tehdejších úvah o lidové poesii ukrajinské. Právě r. 1857 O. Kolberg vydal svou první sbírku lidových písní polských (Piesni ludu polskiego), ve které po prvé nalézáme nápěvy zapsané odborným hudebníkem a etnografem. (Starší sbírka Lipinského je rozsahem neveliká.)8) Rovnocenné edice ukrajinské objevily se ještě později. Česká studie, vadná po