stránce národopisné i literární, zasluhuje plného uznání po stránce hudební jako šťastný pokus pokračovati na cestě nastoupené Rittersbergem a buditi u nás zájem o hudební umění slovanské. A ještě jeden rys Pozděnovy studie jest pozoruhodný: její střízlivý realismus, jevící se zejména tam, kde autor mluví

0 soudobém stavu lidového zpěvu, kde ukaizuje, že především v krčmě lze slyšeti lidovou píseň, při pitce a divokém tanečním reji. I to bylo novinkou v době, která stále ještě — zejména lid ukrajinský — ráda si představovala ve světle poetické idyly.

Kritický posudek o stavu lidové hudby v Haliči projevoval vážnou snahu českého umělce nespoléhati na mínění cizí, nýbrž samostatným studiem a pozorováním přispěli к řešení důležitých otázek hudební etnografie — naproti tomu však právě v oboru, který širším kruhům nesporně byl přístupnější, totiž v obrazech cestopisných, české časopisy se nepovznesly nad parafrasi prací cizích. Znamenal-li článek Pozděnův rozhodný pokrok proti Rittersbergovi, cestopisné črty let padesátých srovnány se Zapovými „Cestami a procházkami" značí veliký krok zpět. Zapově knížce ,t. s. Tomíček (srovn. „Ti čeští spisovatelé v Haliči" str. 37) vytkl, že bezohledně odhaluje „objevené rány" a žádal v cestopisech větší šetrnosti. Uplatnil tuto zmírňovací tendenci článkem „P o v a h a z e m ě a 1 i d í n а V o-

1 y n i, Podolí a Ukrajině" (Lumír 1856, str. 640 nsl.), jehož původ dobře ilustruje tehdejší přafcsi. V Pražských Novinách (r. 1854 č. 219 nsl.) vyšel feuilleton „Obrazy z Volyně, Podolí a Ukrajiny", zpracovaný podle causerie v časop. Ausland (1853) „Auszüge aus Briefen aus Südrussland (Podolien, Wolhynien und der Ukraine"). Překladatel v Praž. Novinách neopravil chybných tvrzení originálu a vážně poučuje, že „Mailorusové bezpochyby jsou sloučeni z řeckých a tatarských živlů a že mají „řeč z ruské a polské smíšenou". Nelze však popříti, že některé úsudky německého dopisovatele jsou případné, neboť autor nezastírá stinných rysů obyvatelstva, kárá sklon к opilství, ale obviňuje též pány, že nebojují proti kořalce, poněvadž prodejem vodky sami bohatnou. Prodej kořalky a vůbec všechna odvětví obchodu a průmyslu mají v rukou židé, kteří svádějí rolníky к mnohým vydáním, podporují opilství a potlačují obchodní podnikavosť v lidu. Nepříjemné důsledky této soustavy jeví se v povaze ukrajinského člověka: je velmi zanedbaný, ačkoliv vrozené vlohy jeho jsou pozoruhodné. Tak na př. vojenské sbory hudební jsou sestaveny z vojáků hudebně nevycvičených, kteří teprve, když nastoupí do služby, se učí ovládati své nástroje. „Ovšem, že lískovky tu činí své divy a často dřímající schopnosti útokeim probuzují." (Pražské Noviny č. 223.) Nuže tento článek Pražských Novin J. S. Tomíček „zpracoval" pro čtenáře Lumíra (uv. m. str. 640 nsl.) vynechav všecky „nepříznivé" poznámky. Viznikl tak cestopis plný chvály, v němž podolští sedláci se podobají skoro figurkám gessnerovským. Neznají nespokojenosti, závisti „těchto trpkých plodů civilisace", jest to