nejveselejší lid na světě, vždy hotový se smáti, zpívati a tan-icovati. „Nic jich dlouho netrápí, hněv tichne, slza vysychá, práce jim zábavou, při níž tancují a skotačí" (str. 667). Stejně skreslený jest též obraz tamější šlechty. Velebí se ojedinělé projevy lidumilnosti, ale nečteme ani slova o většině podolského a volyňského statkářstva, jehož nevzdělanost a surové požitkářství s žíravou ironií stíhali Kraszewski i * Rzewuski. Původní cestopis, celkem dosti střízlivý, „úpravou" Tomíčko-vou se změnil v tendenční chvalořeč o výhodách patriarchální soustavy robotnícke, v nechutnou apologii šlechty, jejíž zhoubný vliv právě v Podolí a na Volyni známe z líčení nestranných pozorovatelů polských.

Mnohem cennější jest studie „Povaha některých severních a jižních krajin ruských" (Obzor 1855, str. 255 nsl.), která živě, s odbornou znalostí popisuje přírodní ráz východních gubernií pobaltských a jižních krajin černo-mořských. Zejména stepní vegetace, krajinný půvab širých rovin ukrajinských, rákosové lesy při březích velikých řek, porosty bodlákové a buřanové, stepní požáry, senoseč atd. jsou vylíčeny vskutku plasticky. — „Upomínky z cesty po Rusk u", kterou podnikl prof. Blasius, otiskla Č e s k oni oravská pokladnice (1858 str 37), podle úryvku v čas. Ausland (1845 čís. 119). Krátka stať konstatuje podstatný rozdíl mezi Velikorusy a Ukrajinci nejen v kroji, ale i ve vlastnostech fysických, pomíjí sice otázku jazykovou i politické důsledky sporu, ale celkem poučuje dobře.

Z lidového podání ukrajinského hojně těžilo také naše badání mytologické. Erben, Hanuš, Primus Sobotka a j. se často dovolávají ústní tradice ukrajinské, upozorňujíce nejen na lidové písně, ale i na pohádky (Erben) a látku zvykoslovnou (Hanuš). Z rozboru jejich prací podaného jinde9) vysvitlo, že naše studie bájeslovné se od konce let šedesátých vzdávají dalekých cílů, к nimž směřoval na př. Erben a sestupují — mimo ojedinělé výjimky — na úroveň statí zábavně poučných. Po stopách Sobotkových šel mimo jiné Ant, VI ad. E с к, který Sobotkovy stati o symbolice rostlin doplnil snůškou dokladů „O ptactvu, zvířatech a rostlinách v b á-jíchu krajinský ch". (Světozor 1874, 343.10) Týž autor (ibid. 606 nsl.) v článku „S t a r é b á j e u U k r a j i n c u" paraf rasoval v duchu Erbenově báje o stvoření člověka jakož i apokryfní vypravování o andělích. I později v letech sedmdesátých a osm-