Čechové mohou vzájemnost projevovati jen tím, pokusí-li se po-znávati národy samy, budou-li šířit! správné vědomosti, odstra-ňovati předsudky, budou-li se zájmem sledovati rozvoj jejich vzdělanosti, budou-li podporovati snahy kulturní nezříkajíce se svých ideálů a sociální spravedlnosti, budiž to komu libo nebo žel. —

Jest to týž program, který se pokoušíme — za poměrů zcela změněných — uskutečňovati nyní.

Je přirozené, že zájem politický prospěl také studiím národopisným, ač po té stránce výsledky byly nestejné hodnoty. O dějinách kozáckych a jejich ohlasech v lidové poesii byli jsme informováni velmi důkladně pracemi Perwolfovými; Hanuš a hlavně Erben Okázali na důležitost ukrajinských tradic pro mytologii, Havlíček, Pozděna, Sobotka, Gebauer, Goli, Perwolf a j. s různého hlediska objasňovali ráz lidové poesie Ukrajinské a někteří z nich své studie doplnili pěknými překlady. Na tomto poli čeští pracovníci namnoze razili nové dráhy a řešili úkoly, jimiž předstihovali i badatele ukrajinské. Havlíčkova studie o formě písní, Pozděnovy rozbory hudební, Erbenovy pokusy o analysi mytologickou měly význam i pro Ukrajince. Naproti tomu ostatní obory etnografie, jakož i literatura cestopisná byly opatřeny chatrně. Obrazy cestopisné bvly jen překládány, často z pramenů dosti kalných, o způsobu života, o krojích atd. poučovaly jen drobné příspěvky nebo slovní doprovod к ilustracím. O tradicích prozaických pěkně poučovala Erbenova Slovanská čítanka, první sborník lidové prózy, obsahující ukázky z celé oblasti ukrajinské.

Rozvojem studií mění se také vztah к pramenům. V letech čtyřicátých a porůznu i později bylo u nás o dějinách kozáckych a lidové poesii psáno hlavně podle prací polských, teprve Perwolf zahajuje orientaci ruskou a svými články ve Slovníku naučném ustaluje u nás na řadu let názory Kostomarovovy. Vliv pramenů ruských rozhodně byl blahodárný. Autory významných děl byli Ukrajinci (Metlinskij, Kostomíarov, Kulíš), jejichž vztah к lidu byl hlubší a pravdivější, měli přístup к bohatým zdrojům historickým i národopisným a znalost jazyka podporovala jejich práci.

Všechny dotavadní překlady písní ukrajinských zůstávaly v rámci statí časopiseckých. Teprve r 1874, téměř padesát let po „Slovanských národních písních" Čelakovského, dvě knižní antologie nahradily slavné dílo našeho obrození: „Kytice z národních písní slovanských", vydaná spolkem „S 1 a v i a", aVymazalova „Slovanská poezij e".

V letech sedmdesátých spolek „Slávia" zahájil důležitou práci sběratelskou a vydával sborníčky lidového podání českého i slovenského, „Kyticí" pak chtěl uctíti památku Jungmarmovu. Pětičlenná redakce (J. Dunovský, Jaromír Hrubý, Konst. Jire-ček, Rudolf Pokorný a Augustin Ritschel) sestavila texty a přijí-