Vinaře, dra Brandejse a jiných našich znalců Albanie opatřeno bylo kolem půldruhého sta velmi cenných a někdy i velmi vzácných publikací o Albanii, takže se může říci, že toto oddělení již dnes poskytuje dosti materiálu a poučných pomůcek tomu, kdo se chce zabývati studiem této země. Jest tam řada mluvnic, slovníků a pojednání filologických, nechybí tu ani Xylandrova mluvnice z r. 1835, ani důležitá kniha Albanesische Bibliographie od Maneka, Pekmeziho a Stolze, jsou tam vzácné Halmový Albanesische Studien, Pouquillovy dva spisy: „Voyage de la Grece" a „Voyage en Morée, à Constantinople, en Albanie etc.". Nalezneme tu i četné knihy, jež jsou důležitým pramenem pro etnografii. Vedle připomenutého spisu Hahnova důležitý jest spis Aug. Dozona: „Manuel de la langue chkipe ou albanaise", který obsahuje řadu pohádek, písní, přísloví, zvyků a bajek, potom od téhož autora jest tu francouzský překlad albánských pohádek Contes albanais. Podobný materiál jest obsažen v Jarní-kových Příspěvcích k poznání nářečí albánských, zvláště pak v obsáhlém díle Holgera Pedersena Albanesische Texte mit Glossar. Albánské pohádky v původním znění nebo v překladu německém a srbochorvatském vydali: Truhelka, Arnautske priče ve dvou svazečcích v Sarajevo 1905, A. Leskjen: Balkanmärchen. Aus Albanien, Bulgarien, Serbien und Kroatien ve sbírce Die Märchen der Weltliteratur v Jene 1919 a M. Lambertz: Zwischen Drin und Vojusa. Märchen aus Albanien, Leipzig-Wien 1922. Nejzáslužnější dílo tohoto albanologa jsou Albanische Märchen vydané téhož roku ve Vídni. Jsou tu otištěny pohádky v albánském znění a německém překladě a předeslán znamenitý úvod, kde autor s odbornou znalostí vykládá o albánských pohádkách, o jejich rázu, o jejich postavách a také o jejich charakteristických zakončeních.

Studie o albánské lidové písni a její sbírky zastupují zde tyto spisy: M. Laimbertz: Die Volkspoesie der Albaner. Eine einführende Studie. Sarajevo 1917, Jokl: Vuks albanesische Liedersammlung, otisk z Běličova sborníku, dále Albanische Volkslieder ze sbírky Aus Fremden Gärten 71, Hauser: Albanische Volkslieder, Weimar 1918, Vinař: Národní zpěvy albánské a konečně vydání Vine. Prénnashita: Kangë popullare blée i pare kángë popullare gegnishte. Sarajevo 1911.

Mnoho materiálu národopisného a mnoho různých poznámek obsahem svým sem spadajících jest roztroušeno v četných monografiích odborných a cestopisech. O lidovém umění stavitelském pojednávají dr. Fr. Nopcsa v díle: Haus und Hausrat im katholischen Nordalbanien (Sarajevo 1912) a dr. Art. Haber-landt v knize: Kulturwissenschaftliche Beiträge zur Volkskunde von Montenegro, Albanien Und Serbien (Wien 1917); o zvycích, obyčejích a krojích dočteme se na př. u K. Steimetze v jeho dvou knížkách: Ein Vorstosz in die Nordalbanischen Alpen (1905) a Von der Adria ,zum Schwarzen Drin, u Emila Lafonta: Trois mois de chasse sur les Côtes d'Albanie (Paris 1899) u Fr.