versemi; všechny hádanky jsou otištěny přesně, se zevrubným citováním pramene; uvnitř jednotlivých oddělení jsou seřazeny abecedně podle rozluštění. Je to práce, jíž žádná literatura slovanská nemá rovné.

Výklad úvodní nestojí ovšem na výši materiálu; Chr. P. Stoilov pokládá hádanku za dílo národní duše bulharské, neuvádí tedy paralel ostatních balkánských sousedů — a nevšímá si také historie hádanek vůbec. Proto také rozlišení mezi hádankou lidovou a umělou se mu nepovedlo dobře a má mnohou knižní a cizí mezi svými národními. Ale tato stránka práce nevadí ohromné ceně sneseného materiálu: o tom nejlépe svědčí to, že ve zmíněné právě makedonské sbírce Šapkarevově skoro ke každé hádance nalezneme odkaz na toto základní dílo Stoi-lovovo. Bratr, A. P.Stoilov, vydávaje práci bratrem opuštěnou, vypočítává zevrubně také ty sbírky, jež bratrovi unikly; podle něho bylo r. 1914 všech bulharských hádanek 2948 (asi 600 jich bratrovi uniklo). Od té doby — doplňme — přibylo 75 hádanek ve sbírce Stojčevově (ve Sborníku XXXI, 1915, v popisu Tetven-ského nářečí) a 480 právě zmíněných makedonských sbírky Šap-karevovy; látka tedy proti práci Chr. P. Stoilova vzrostla skoro o polovici.

Ale to není dnes hlavní nedostatek práce Stoilovovy; Stoilov nemohl ještě vůbec užíti — a bratr neměnil z piety na práci bratrově nic — ohromné práce rumunské v tomto oboru. Starší práce, vydaná 1898 Akademií rumunskou (Art. Gorovei „Cimilituri romane"), mu unikla; nová sbírka vyšla již po jeho smrti 1908 (Tudor Pamfile: „Cimilituri romanešti", 395 hádanek ve 245 kapitolkách, srovnaných abecedně podle rozřešení, s pěkným slovníčkem). Ale celou práci Stoilovovu, tak krásnou a důležitou, antikvovala obrovská a v každém směru dokonalá studie G. Pascuova „Despre cimilituri; studiu filologie ši folkloric", jejíž I. část vyšla 1909 v Jasech, II. r. 1911 v rozpravách rumunské akademie (ser. II, t. XXXIII, Memoriile sectiunii literare, str. 1—220); zde je provedena nejen klasifikace Stoilovova na širokých a vědeckých základech, nýbrž také probrána historie hádanky rumunské a ukázány její paralely. A k této vskutku mistrné analysi podává Pascu v doplňku (tamtéž, str. 349—382 „Cimilituri romanešti") sbírku asi 700 nových hádanek, jež mu jeho čtenáři poslali, rovněž abecedně srovnaných podle řešení. Práce Pascuova je tedy asi třikráte větší a přesnější — a třebas že nepřináší tolik variant, jako dílo Stoilovovo, přece r. 1914 otisk práce Stoilovovy přišel již pozdě. Nová sbírka bulharská musí se nyní vyrovnati s prací rumunského badatele.

Ale arci: pro budoucího folkloristu bulharského bude sbírka Stoilovova (nyní s doplňky Šapkarevovými) neocenitelným a bezpečným základem; pracoval neúnavně a svědomitě, ale Osud nedopřál mladému učenci, aby — podle slov Pavlových — doběhl k cíli a vzal svůj věnec dobře zasloužený...