uvedená touha přizpůsobiti se výzdobou pánům, to jest městu, ničí lidové umění i tam, kde bychom toho nečekali. Tak znám velmi inteligentní rodinu, jež za jiných okolností byla by jistě vůdcem, a i tam kopírují se dnes bazarové předlohy, ač ve truhlách mají ne sta, ale tisíce starých krásných kusů výšivek. Proto bych spíše obrátil větu autorovu, že v lidu a jeho primitivní tvorbě lze hledati podklad a vývoj' pro řemesla městská. Ovšem nikdy bych nepovažoval lidové umění za odpadek umění vyššího a městského. Jsou to zjevy paralelní, při čemž lidové 'umění, dle mého poznání snaží se přiblížiti se vyšším stylům ať městským ať jiným; ovšem vzhledem ke svým potřebám a prostředkům činí tak ve větších časových intervalech, proto se opožďuje a archaisuje. V krajinách chudobných jest tento vliv slabý, nepřímý, vývoj jeho je velice pomalý a opožděný, a je-li v blízkosti město, rychle mizí. V bohatých krajinách, kde lidové umění vždy mělo dosti hmotných prostředků aby se plně vyvinulo, tam nenajdeme již ! starších forem, .je časově bližší a proto (mimo jiné příčiny) i odolnější do té míry, že se i v bezprostřední blízkosti města udrží, ovšem, i tu za cenu ztráty vkusu detailu. Účelnost, zvláště v chudších krajinách, není zásluhou, nýbrž nutností. Člověk zde pracuje těžce a proto šetří práce; zásluhou je účelnost tam, kde je výroba snadná a laciná, tak že svádí k hromadění předmětů neúčelných, jak se stává hromadnou a lacinou výrobou tovární. Vliv rasy a národnosti při tomto přejímání a tvoření nových hodnot se jistě uplatnil, jak vidíme na podstatně jiném charakteru různých lidových umění střední Evropy, ač vlivy byly ne-li totožné, jistě podobné. Ale jistě i sociální příčiny nám mnohé vysvětlí.

O původu rozmanitých vlivů na lidové tradice, pohádky a pověsti víme již bezpečně; brzy snad již budeme se jinak dí-vati i na lidovou píseň. Jen lidové umění není posud tak studováno, jak by zasloužilo. Vydra je z těch, již mají vřelý zájem i lidovou práci, má velké 'zkušenosti z domova a ciziny a nebojí se vlastního úsudku. Budeme mu za další jeho práci vděčni i když nebudeme vždy se vším souhlasiti. '

Vlastní téma (tohoto svazku, to jest stavitelství, počíná statí o hlavních podmínkách typu domu, o půdorysu dědiny a jeho hlavních formách. Dále přechází k naznačení vývoje domu počínaje nejprimitivnější ochranou člověka vůbec, primitivní salaší, typem obydlí zemního, a pleteného. Pak probírá tektoniku obydlí dřevěného počínaje nejjednodušší o jedné místnosti bez stropu, k typům dalším o dvou a třech místnostech. Popisuje stavbu, její součásti a hlavní názvosloví, déle se zastavuje u těch částí, kde nejspíše je možno sledovati krajové zvláštnosti, jako štít a jeho výzdoba a j. Druhou velkou skupinou jsou stavby z hlíny. Také tu jsou popsány jednotlivé části a jejich varianty. Přechodným typem 'mezi dřevem a zděným je kombinace staveb dřevěných a zděných. V dalších kapitolách je popsána vnější úprava lidových staveb, střechy, komíny, různé