typy bran a branek. Velmi cenný je místopisný přehled, v němž popisuje kraj od kraje, co kde možno najíti zajímavého v typu slovenského domu. Od vnějšku přichází pak autor ke vnitřku a úpravě jednotlivých částí a vnitřního zařízení, dále hospodářské budovy, stavby se zvláštním určením. To jest obsah knihy, jenž nejvíce zajímá národopisce.

Ostatek knihy, více než třetina je věnována tématu, jež autora jako výtvarníka nejvíce zaujalo, jsou to dřevěné kostely zvonice, kapličky a boží muka, hřbitovy. Je to nejenom výčet, ale i popis, někdy dosti podrobný, se zajímavým, novým materiálem. V závěru, v němž pojednává o hodnotách národopisných shrnuje hlavní výsledky své práce a znovu končí svým krédem o lidovém umění. Právem si stěžuje, že historikové umění je nestudují a tak nám mizí, aniž jsme je poznali. Přáli bychom si, aby studium jeho stalo se životním dílem autorovým. Ať je vědecky studuje, analysu j e a třídí ve skupiny vývojové a stylové. Bude to práce velmi cenná i pro umělce, i pro národopisce.

Cenná tato kniha je doprovázena velmi hojnými fotografiemi všeho toho, o čem autor mluví; zvláště bohatá a posud největší je tu kolekce dřevěných kostelů. Že i jinak je úprava vzorná, není třeba u publikací, jež vycházejí-z nakladatelství Štencova zvlášť zdůrazňovati.

Ant. Václavík, Podunajská dedina v Československu. Monografia. Nákladom Vydavatelského Družstva v Bratislave. 1925.

Kniha Vaclavíkova je největší vědecky založenou monografií naší dědiny. Již volba tematu byla neobyčejně šťastná. Zvolil si dědinu v okolí bratislavském, řekl bych takořka pod okny, aby po tři leta mohl ji pozorovati a sbírati materiál, srovnávat! a znovu korigovati. — než práce byla u konce. Při tom, jak jinde jsem již naznačil je okolí bratislavské zvláště zajímavé, poněvadž jde tu o starou kulturní oblast, pravý uzel rozmanitých ethnických proudů a kulturních vrstev. A v tomto prostředí vybral si zachovalou osadu chorvatského obyvatelstva. Tolik předem o volbě úkolu.

Pokud jde o program a metodu, přidržel se přesně návodu referentova pro národopisný soujdís. Po stránce metodické nespokojuje se autor popisováním, nýbrž srovnává a vykládá a to jak vzhledem ke geografickému rozšíření jednotlivých zjevů, řekl bych jejich rozšíření horizontální, tak i po stránce vývojové, to jest sledování jejich změn v minulosti. Je opravdu zajímavá usilovná snaha Václavíkova vyložiti pokud možno vše, odbornou literaturou, vlastními zkušenostmi i jinak. Je tedy přirozeno, že ne vždy budou jeho dedukce definitivní, už proto ne, že doposud je tak málo prací deskriptivních, průpravných a vědecky srovnávacích ještě méně. Ale ve většině výkladů postupuje správně, už proto, že jako moravský Slovák má mnoho znalostí a porozumění pro své téma, jež je geograficky i obsa-