hově jemu blízké. Tolik předem. Obsahově vyčerpává plně, jak již výše bylo řečeno, národopisný program, ponechávaje dvě stati, na něž nestačil průpravou, jazyk a hudbu odborníkům, Vážnému a Černíkovi; také anthropologická stať je jen všeobecná. První kapitola seznamuje nás s geografickou polohou, přírodními podmínkami a rozsahem katastru grobského. V další probírá Historii od nej starších dob kraje bratislavského, místy snad obšírněji, než bylo nutno, vztahy k českému a německému západu, chorvatskou kolonisaci a události poslední doby. Cenný je seznam chorvatských jmen rodových v okolí. Vlastní národopisná část počíná třetí kapitolou, typem podunajské dědiny a popisem stavení. Autor vychází od celkového chrakteru zdejšího domu, dvojdomú a čtyřdomu, podrobně popisuje a srovnává jednotlivé jeho části a sleduje shody nebo varianty v jiných krajích. Stejně detailně je podán popis obyvatelstva, kde po stručném přehledu anthropologickém přechází k vnější úprava nejprve muže a pak ženy. Všude množství materiálu, ze současného života,, ale i starší formy slovenského, českého i slovanského šatu. Při tom jsou tu doklady ze rčení, písní i historických pramenů, testamentů a j. Ukázkou, jak Václavík chce zvládnouti i těžké úkoly své práce, je konec této kapitoly, kde naskýtá se otázka původu i vlivu, jež určovaly typ popsaného kroje. Je to zatím velmi nesnadné, proto nedivme se, že nenajdeme vždy odpověď plnou. K řešení je potřebí velmi mnoho vidět. Jen mimochodem zde poznamenávám, že myšlenka autorova, že by zdejší Chorvati z psychologických důvodů sotva vzali nějakou ozdobu od nepřátelských Turků, těžko se dá hájiti, víme-li, jak mnoho od Turků 'nebo jejich prostřednictvím do svého národopisu vzali Jihoslované a j. Další statí je úprava jídla, kde zvláštní pozornost je po právu věnována chlebu a vodě. Obšírně pak líčí život v rodině, poměr členů rodiny, zvláště rodičů a dětí, poměr a hospodářské podmínky čeledě, morálka a celkový charakter tohoto lidu. K tomu pojí se život v dědině s Výpočtem a popisem vesnických hodností a úřadů s jejich právy a povinnostmi.

Šestá kapitola je věnována zaměstnání obyvatelstva. Také zde snesl Václavík velmi mnoho materiálu ať již jde o polní hospodářství a ovocnictví, nebo o popis hospodářského nářadí, chov dobytka a jeho chorob i léčení, mlékařství, drůbežnictví, či pro tento kraj typické vinařství, jež je nejobšírnějším popisem slovenského vinařství. Kapitola končí výklady o včelařství, rybářství a majetkových poměrech vůbec. Sedmý oddíl je věnován hygieně, domácímu lékařství, a pohybu obyvatelstva, osmý vzdělání, vlivu školy,,|náboženství a národnostní otázce; zde je velmi dobře pozorována zvláště stať o náboženském cítění obyvatelstva.

Poslední národopisná kapitola v užším slova smyslu je zvykosloví a to sleduje autor v deváté kapitole Ve všech projevech, ať ve zvycích rodinných, ročních neb pověrách, říkadlech