str. 70
Stručným přehledem a francouzským a anglickým překladem jeho končí tato kniha po stránce textové, a pak jsou zařazeny výše uvedené tabule s reprodukcemi a fotografiemi.
Vnější vypravení je vskutku neobyčejně pěkné; zdá se mi, že snad až příliš nákladné. Tak, mimo jiné, úzké sloupce písní mohly velmi dobře býti otištěny po dvou, a i jinde bylo možno šetřiti bez újmy vkusu. Kniha obsahově cenná stává se příliš drahou a nedostupnou těm, kteří by si ji rádi koupili a měli ji pomůckou ku svým pracem.
Zasluhuje tedy práce Václavíkova v plném rozsahu označení jako nejšíře založená monografie československého národopisu. Mám však za svou povinnost připomenouti ještě několik poznámek. Autor seznámil se se svou látkou tak detailně, že tuto znalost mimovolně předpokládal i u jiných. Jen tím si vysvětluji, že jeho líčení je na některých místech takové že nejenom se domnívám, ale vskutku jsem se přesvědčil že i "čtenář, který by měl knize rozuměti, nebyl jist, zda pochopil správně smysl důležitých statí. Také by bylo třeba, aby odborné termíny lidové byly důsledně vyznačovány, ať již uvozovkami, nebo proloženým tiskem, a to i tam, kde se kryje označení se spisovným názvem. Někde je to provedeno, jinde ne. Kniha 'takového rozsahu, nejen listového, ale hlavně věcného, kde látka tak často přesahuje hranice vlastního tématu, jistě by si zasloužilo také rejstříku věcného i místního. Prohlížíme-li překrásné reprodukce a fotografie, těžko bychom připustili, aby některá z nich byla vynechána, a přec střízlivý ethnograf by dal některou z nich za prostou kresbu, jež by mu ulehčila porozuměti textu.
Pokud vím, má autor v úmyslu tímto způsobem monograficky zpracovati ještě několik dědin různých typických oblastí slovenských. Způsob práce ukazuje, že má Václavík schopnosti na zpracování mnohem širšího tematu. Doufejme, že zdravá ctižádost, tak patrná v každé jeho řádce a další studium odborné dodají mu k tomu odvahy. Tolik je však jisto, že každou jeho další práci mohou nejenom ethnografové českoslovenští ale i slovanští očekávati s plnou důvěrou. K. Chotek.
l.Víra v duchy na Litomyšlsku. Lidová filosofie, věda a pověra. (Dokladem 54 pověsti.) Napsal Antonín Tomíček. V Litomyšli 1926, str. 60.
2. Františka Stránečka. Pohádky. Díl I. Z rukopisné pozůstalosti k tisku upravil dr. M. Remeš. S poznámkami Jiřího Polívky. Ilustroval Jar. Nejedlý. V Olomouci 1927, str. 95.
3. Pohádkové večery. Výbor pohádek pro děti z lidového vypravování podává Karel Vaněček. Ilustroval Josef Tomášek. V Praze 1926, str. 58.
4. O zbojníkoch a pokladoch z moravského Valašska vypravuje a 41 dřevoryty vyzdobil Jan Kobzáň. V Praze 1927, str. 112.
