Ant. Tomíček sbíral svůj materiál na sklonku 19. a na počátku 20. stol. Materiál celkem 54 různých pověstí strašidelných, o světýlkách, o ohnivém muži, o čarodějnicích a rozmanitých čárech při dojení, stloukání a j. Na str. 10 č. 4. čteme povést „neplač pro nebožtíky" odchylnou od obyčejného vypravování. Nebožtíci se vraceji, dívka pro vlasy, které ji matka ustřihla pro památku (str. 12), nebožtík vrací se pro lebku, která byla z kostnice odnesena a měla být roztlučena na prach a dána kravám do pití (str. 13). Čteme celkem setřelou versi podání, kterak možno viděti čarodějnice (str. 49). O kouzelném dojení z trávnice (str. 42) a j. Celkem nalézáme v této knížce trosky starých podání hojně rozšířených a často doložených. Bohužel všechny tyto pověsti napsané průběhem nejednoho desítiletí nejsou nikterak blíže doloženy. Vydavatel užíval v nich „slov a výrazu lidového vyprávění," užíval známých zvláštností litomyšlského nářečí, ačkoliv výslovně praví, že v té době, kdy svůj materiál sbíral, „čistým nářečím mluvil již málokdo, snad nikdo."

„Pohádky z Moravy", které vydala Fr. Stránecká r. 1868, upadly zajisté v obecné zapomenutí a též pohádky, které potom po různých časopisech tiskla. V její pozůstalosti našel dr. M. Remeš větší počet roztroušených pohádek. Tyto nyní dr. Remeš upravil do tisku. Měl jsem ho k tomu, aby k tomuto vydání připojil jak pohádky roztroušené po časopisech tak též oněch 8 č. vytištěných knižně r. 1868. Bohužel nenašel dr. M. Remeš nakladatele pro takové souborné vydání pohádek oblíbené své doby vypravovatelky moravské. Požádán p. vydavatelem opatřil jsem toto vydání krátkými bibliografickými poznámkami. Pan nakladatel měl na zřeteli asi výhradně jen dětské obecenstvo, kterému tato knížka měla býti dána pod vánoční stromek. Opatřil proto zajisté velmi sličné ilustrované vydání a příliš stručnou zprávu dr. Remeše i moje poznámky na 4 str. nedal vevázati do knihy, byly patrně přítěží pro' čtenářstvo, jemuž určil svoji knihu a tak je volně vložil jako zvláštní přílohu, která se ovšem při nejbližší příležitosti ztratí. P. R. Promberger patrně ani na to nemyslel, že by mohli býti čtenáři, kteří by chtěli blíže poznati dílo Fr Stránecké.

Pan školní inspektor Karel Vaněček sbíral jako profesor učitelského ústavu lidové povídky a dbal při tom bedlivě, aby všude přesně zaznamenal od koho a kde byla která vypravována. Ze své sbírky, jíž jsem mohl použiti v komentáři Kubínovy sbírky povídek z Podkrkonoší západního, učinil p. K'. Vaněček výběr „pro děti", celkem 14 čís. Vytiskl je „v podobě téměř nezměněné a tak prosté, v jaké Jje podává lid". Úvodem před každou povídkou zaznamenal kým a kde byla která vypravována.

A tak můžeme užívati této sbírky také pro účely pohád-koslovné, do té doby, až se p. vydavateli podaří najíti nakladatele pro svou vlastní sbírku.

Knihu p. J. Kobzáně vydal B. Kočí velice pěkně, takže může právem býti svazkem „Uměleckých snah". Pověsti z mor. Valaš-