slepé stařeny, asi 801eté. Od ní byly zapsány i písně a duchovní verše. Jiné pohádky byly zapsány jak od starých lidí, tak i od mladých. Téměř všecky pohádky byly zapsány přesně foneticky. Kromě toho, díky přesnosti zápisu, mají tyto zápisy velikou cenu jak pro toho, kdo studuje lidovou syntaksi, tak i pro toho, kdo badá o stilu pohádek. Mimo pohádky bylo zapsáno více než 400 velkých písní a mnoho „častušek". Písně byly zapsány od dívek a žen různého stáří. Byly zaznamenány písně obřadní, zvláště „podbljudnyje", písně ke hrám, i neobřadní, a také několik duchovních veršů. Zápisy jsou důležitý tím, že obsahují plný písňový repertoár jedné vesnice (Parfjonky) za určitou periodu časovou. Durnovo zapisoval nejen ty písně, které nemají literárních pramenů, nebo j&jichß literární prameny nejsou známy, ale i takové písině, jejichž literární prameny jsou známy. Při zapisování těchto písní si Durnovo všímal změn, které lid vnášel do literárních písní.

Kromě toho byl zapsán ve vesnici Parfjonkách úplný svatební obřad a písně zpívané při svatbě. Z obřadů vykonávaných druhý den po oddavkách zasluhují zmínky obřady, v nichž se jasně zračí zbytky falického kultu. (Poznamenávám, že podobné obřady a hry jsem poznal ve verejském új. moskevské gubernie.) Kromě toho materiál obsahuje hádanky a dětské hry. Zápisy byly vykonány v letech 1898—1904.

Obracím se dále k badatelským pracím prof. Durnovo, týkajícím se folkloru. Především se zmíním o jeho první tištěné práci «Узникъ Пушкина въ народной передѣлкѣ». ІІушкинскій сборникъ. Статьи студентовъ Московскаго Университета подъ редакціей прэф. А. И. Кирпичникова. Москва 1900. Стр. 237—254 4- дополненія.

V této stati Durnovo sleduje změny Puškinovy básně «Узнпк» v jejím lidovém přepracování na materiálu, který Durnovo z části sám zapsal. Podobme práce, jak Durnovo správně poznamenává, jsou velmi důležité po stránce metodické. „Písně literárního pů\odu (přepracované lidem), mohly by při srovnání s originálem vyjasnit zákony vlastní lidové písně." (Str. 237.) Bohužel nebyla probadání takových lidových písní věnována náležitá pozornost. Následující prací, týkající se folkloru, je Легенда o заключенномъ бѣсѣ въ внзантіііской ii старинной русской лнтературѣ. М. 1906, 111 стр. Древности. Труды Славянскоп комыисіи И. Московскаго Археологическаго Общества. T. IV, въш 1.

Tato práce byla už rozebrána v Národopisném věstníku a tam byl ukázán její význam pro folklor. (Viz ref. jpa N. V. Č. R. III., str. 173—il74.)

Otázek folkloru dotýká se Durnovo i ve své obšírné recensi (48 str.) práce A. D. Grigorjeva Повѣсть объ Акирѣ Премудромъ. Recense byla vytištěna v Извѣст. II. отдѣл. Акад. H. т. XX к. IV. R. 1915 vyšla ve sborníku věnovaném V. P. Buzeskulovi stať »Легенда объ Авдакеѣ Святой мученицѣ« Charkov. V článku je uveden tekst legendy zapsaný profesorem Durnovo ve vesnici Parfjonkách, a jsou ukázány prameny této lidové legendy.

Na konec je nutno poznamenati, že pracuje v Moskevské dialektologické komisi, prof. Durnovo zabýval se i etnografií, poněvadž Moskevská dialektologická komise zabývala se nejenom otázkami jazyka, ale i otázkami etnografickými, pokud se tyto vědy vzájemně stýkají.