|
81
R. 1911 byla založena pohádková komise a rozvíjela hned rozsáhlou činnost, vydala rychle za sebou tři obsáhlé pohádkové sbírky Dm. Zelenina a A. M. Smiraiova. V bouřích občanské války a za jejích neblahých důsledků upadla, ale r. 1924 byla znovu vzkříšena a dala se do nové horlivé práce. Nyní předkládá nám obšírnou právu, která svědčí, jak pilně i čile. dále se pracovalo i v té době, kdy o soustředěné práci nemohlo ani býti řeči. V té zprávě čteme seznam rukopisných sbírek, sebraných ještě před r. 1920 z různých krajů velkoruských, běloruských, ukrajinských a sibiřských. Podle toho bylo sebráno 146 pohádek velkoruských, běloruských, přes 60 v Sibiři, a velmi mnoho též na Ukrajině. Na str. 20—23 vytištěn jest značný seznam menších sbírek ■roztroušených po rozmanitých listech od r. 1917 a na str. 23—38 nalézáme přehled prací o pohádkách ruských i jiných národů sovětské unie. Do našich dnů bylo v hojných sbírkách vytištěno na 3000 velkoruských pohádek, k tomu přistupují pohádky v rukopisných sbornících hotových do tisku od r. 1917, jak o tom čteme v předmluvě sborníka A. M. Smirnova. Můžeme již nyní disponovati ohromným materiálem, který se j en s n ej větším napětím všech sil dá zmoci. Sběratelský ruch vzmáhá se silně a čteme zprávy o celé řadě nových sbírek. A když se dočítáme, kterak starodávný pohádkový materiál valem mizí, ustupuje knize, když se i v zapadlých vesnicích zakládají čítárny a selský lid se shromažďuje v čítárnách kolem novin a rozmanitého lidového čtení, nemůžeme nepřisvědčovati hlasům vybízejícím k usilovné sběratelské práci, aby se zachycovaly v posledním okamžiku ještě poslední ostatky starodávných podání. Zároveň se však namítne otázka, pokud jest nutno dále ještě všechen ten materiál tisknouti, a nebylo-li by účelnější, prostě jej sbírati do archivů a ukládati jej přesně, ovšem katakugisovany tak, aby mohl býti snadně přístupen badatelům, asi tak, jak to činí Finové. Hlavní péčí této komise by tedy mělo býti řádné kaialogisování. Skutečně na tom se pracuje, a jak se dovídáme, z této zprávy pracuje na tom N. Andrejev, chvalně známý obšírnou pohádkoslovnou studií v FFCommunications. Základem jsou typy vypracované od Antti Aarne. Uznávají se sice vady, i že se hrubě nehodí na ruský materiál pohádkový, ale vábí právě, že jest více méně mezinárodní, a ruské tradice se tím snadněji uvádějí ve spojitost s evropským badáním. Ve zvláštní příloze jsou otištěna etnologická pozorování z ruského severu od M. EdemskéhO'. Pro čtenáře neruské jest přiloženo francouzské resumé. jpa.
@-----
Moskevská akademie uměleckých věd vypravila do K a r e 1 s k é h o kraje zvláštní expedici pod vedením prof. Jurija Sokolova, aby hledala po tomto kraji proslaveném před 60—70 lety epickými písněmi nasbíranými péčí P. Rybníková a A. H i 1 f e r d i n g a, do které míry se tam zachovaly až do dnešního dne tyto písně. Expedice řídila se pevným plánem a přestala práva na těch krajích, kde jmenovaní sběratelé odkryli na podiv celého světa nesmírné bohatství starobylé epické poesie. Ještě do sklonku minulého století objížděli význační povci-recitátoři ruská města i Evropu. Ke konci tohoto léta vrátila se expedice do Moskvy, a v I-zvestijích moskevských ze dne 5. září podává Jurij M. Sokolov stručnou zprávu o výsledcích jejích nade' vše očekávání skvělých. Vyjímáme z ní toto. Zapsali ještě více epických písní, a téměř veskrze stanovili, od koho ten který recitátor převzal svou píseň, totiž od svých dědů a otců, od nichž čerpali již oni staří sběratelé. Byli též pěvci, kteří se učili od několika pěvců. Poznávali též, že písně byly místy svérázně stilisovány, zpracovávány, i shledávány namnoze nové manýry pěvecké. Pozoruje se, že silně upadl zájem pro staré heroické látky, o Ilji Muromci, Dobryňovi a draku, o Michalu Po-tykovi a j. Za to velice vzrostl zájem pro látky novelistické, románovité, ze života rodinného a obecného, které ovšem opěvovala též starší epika, o nezdařilé ženitbo Aleši Popovice, o milostných dobrodružstvích Čurily Plenkoviče, o rozbojnických bratřích a jejich sestře, o dobré a zlé ženě a j. Tyto písně znají zvláště ženy. Namnoze přecházejí do řady písní lyrickoepických, a zpívají se již sborem. Ovšem, že velmi málo věří ve všechny
|
|
