Pozměněno: Живуть не горюють, хлиба не купують (Гринченко 187 č. 166; dodáno: от така то казка); pod. ib. 218, č. 175 (dodáno: чого-ж ище треба?).

Oblíbená a pro ukrajinské povídky charakteristická je závěrečná formule: да и жывуть собі, хлиб жують, іэѣшетом воду носять, a посто-ломдобро возять (Аѳанасьев II, 205, č. 162 poltav. gub.) a бідный жіве з своею жінкою, мід-выно пье и постолом щасте возыт (Cubinskij 52 č. 11 grodn. gub.) ii тепер живе. и хліб жуе и по столом добіэо возыть (ib. 67, č. 14 poltav. gub.) pod. ib. 456, č. 139,. 269, č. 69 (plur.) 610 č. 82 (plurál) Pod. Dragomanov 166 č. 51 (Dodána obvyklá formule ii я там був...) оженилис та живуть, лопатою воду но-сять, постолом добро возять Jékater. gub. (ib. 306, č. 15) и жи-вуть, хліб жують i постолом добро возятъ И стали воны тодіі жыть пожывать ii хлиб жувать, и по пид столом добро возыть постолом (Гринченко II, 253, č. 183 jekaterinosl. gub.).

(Этногр. Збирн. XIV, 39,3) pod. ib. 54 č. 5., 76 č. 7., 82 č. 8 (sg.) 90 č. 9., 98 č. 10., 102 č. 11, 107 č. 12., 127 č. 14., 144 č. 16., 153 č. 17., 157 č. 18., 161 č. 19., 175 č. 21 (sg.), 181 č. 24., 186 č. 25., 193 č. 27 (sg)., 213 č. 29., 218 č. 30 (sg.), 226 č. 32., 231 č. 36., 243 č. 40., 246 ô. 4L, 267 č. 48 (sg.) 271 č. 49 (sg.), 276 č. 51., 285 č. 55., 297 č. 57 (Dodáno: a син чумакуе i досі). Ojediněle jest to v množném čísle: Жпвы та хліб жуе, постолами возить, руками добро носить (Cubinskij 414 č. 120). Rozšířeno: Гринчен. I. 59 &. 158 (a ко]эомыслом дрова носе). И стали воны тоди жыть пожывать и хлиб жувать n по пид столом добро во-зыть постолом (ib. II. 253, č. 183). И доси живуть, постольцямп хлиб носять та жують (Ястребов 210, č. 16).

Tato závěrečná formulka: „žijí, chléb žvýkají a ve střevíci majetek vozí" nikde kromě ukrajinských povídek se ne vyškytá.

Jsou ještě tyto formulky poněkud obměněny: живуть ii хліб жують a нам не дають (Cubinskij 375 č. 103 Poltav. gub.): вони ií досі живуть та хліб жують, на три комори торгують (ib. 473, č. 143), живе собѣ з батьком да з маткою, живуть и красуюся (Гринченко, IV, 346. č. 322).

A він розживсь, живе собіигадки не мае. (Cubinskij 148, č. 43 z černigov. gub.) (= žije si a starostí nemá). Живе тепег) той чоловік паном (ib. 352, č. 90. kijev. gub.). Десь певне u досі живуть (ib. 372, č. 102. Poltav. gub.) и жив собі ще довго и благополучно (ib. 537, č. 28). И жів собі, доки не вмер (Cubinskij II. 632. č. 94, 636. č. 96).

Ojediněle udává vypravovatel, kde slyšel svou povídku: Сю каз-ку мени казав мій батько, ше як жывый був (Гринченко II. 126, č. 92).

@-----

Ruské povídky, v nej širším slova smyslu, vyznačují se těmito svými závěrečnými formulkami velice rázně ode všech ostatních podání, v první řadě od povídek jiných národů východní Evropy, přímých sousedů. Nalézáme-li podobné závěrečné formulky u takových jinonárodních sousedů ruských, můžeme předpokládati, že byly převzaty právě od ruských sousedů.