Tatarské pohádky vypravují celkem tytéž látky jako ruské, s týmiž jednotlivými motivy, ale právě svou formou se silně liší. Takořka osamělá je závěrečná formulka: Já též tam byl, med pivo pil, po vousech teklo a do úst nezapadlo (z ufimské gub. Васильев. Памятники тат. нар. слов. 157). Vzdálenější jest již závěr: Na této svatbě jsem také byl, a čtyřikrát mne hostili vínem, jenže z tohoto vína hlava nebolí a nezdá se, že by mne tak mnoho napájeli (z téže gub., ib. 150).

Podobně končí taky jedna povídka kavkazská: Já tam také byl, polévku též pil, kousek masa také snědl, nic clo mých úst nezapadlo (Сборник Кавказ. sv. 27 str. 52). Bližší u Mordovců: Já jsem byl u nich med i pivo pil, po rtech teklo a do úst nekáplo (Шахматов, Мордов. Сбор. 288). Také včera byl jsem u nich hostem! Podávali mi medu. Díval jsem se naň. Byla to samá voda! Podávali mi ryb — díval jsem se na ně — jejich oči jsou jasné! Přinesli mi kořalky, začal jsem pít, šel mimo, ani se mi nedostalo do úst (Paasonen, 120 č. 9). Také včera jsem byl n nich. Pěkně mne hostili, přinesli také kořalky, tekla po mých vousech, ale do úst se mi nedostala, (ib. 127). Také já tam byl, med a pivo pil, teklo po bradě, ale do úst se nedostala ani kapka (ib. 133). Pod. Anikin 48. Já na ní (hostině) byl a dostal málo piva, sotva jsem vousy namočil.

Pořídku bývá v těchto mordovských pohádkách oblíbené zakončení jako v ruslrých pohádkách: й стали жить и поживать, и тепер так-же живут и поживают, живут и поживают (ПІахматов. Сборник Мордов. 305).

Tento závěr bývá také v lotyšských pohádkách: I já byl na veselce, jedl jsem a pil, po ústech teklo a v hubě nebylo ani kapky. (TJlanowska 302 č. 24;., 306 č. 25., 335 č. 32., 464 č. 52). Já tam byl, med vodku pil, okurkou zakusoval, po ústech teklo, v ústech nebylo ani kapky (ib. 445 č. 50).

Ojediněle vyškytá se v lotyšské pohádce z Livonska zakončení podobné jak v ruských jest hojné: byl jsem též při tom. Měl jsem cukrovou kamizolku, i kalhoty i vestu z cukru, boty ze skla, čepici z jantaru. Vyšel jsem, drobný deštík kapal, tu šaty moje tály a byl jsem nahý. Vystoupil jsem po schodech a rozbil své skleněné boty o schod; nemohl jsem se ukazovati hostům, šel jsem tedy do kuchyně. V peci se pekla právě pečeně. Připlížil jsem se a jedl ji, až jsem ji snědl, tu byl jsem tak tlustý jak dlouhý. Přišel kuchař, hledal pečeni, nenalézal jí. Tu chytl mne hněvivě, vrazil mne jako náboj do děla. a vystřelil mne sem. Nechcete-li věřiti, podívejte se, ještě mám v kal-hotech díru (M. Böhm-F. Specht, Lett. litau. M. 120 č. 17). Rozmnoženo tedy motivem, který jsme našli u Bělorusů v minské a mohy-lev. g., a nalézáme ještě jinde u Lotyšů.

Velmi je to zeslabeno v dánské povídce. Byli velmi šťastni a měli mnoho dětí, když jsem tam byl naposled, nabízeli mi cínový chléb s máslem v řešetě (Stroebe Nord. VM. 'I, str. 11 ě. 1).

I já jsem byl na svatbě, jedl jsem a pil, i hýřil — a tam stříleli z děl, jakýsi hloupý voják nabíjel dělo, strčil mě do prostředka a jak střelil, tak jsem se octl až tady. (Ulanowska 406 č. 45). Někdy má lotyšský vypravovatel jakési pochybnosti o pravdivosti děje: Kdo ví, možná, že to bylo