pravda, možná, že se v životě tak přihodilo; všechno se přihází na světě (ib. 436 č. 49).

Prostě je konstatováno porůznu: Žili a snad i dnes (dosud) žijí. (ib. 278 ě. 231, 339 č. 33.)

Dosti často řekl vypravovatel ke konci: A všecko! (ib. 246 č. 3., 310 ě. 26, 386 č. 43, 446 č. 61). A konec! (ib. 261 č. 10). A ukončeno (ib. 315 č. 28, 349 č. 36, 416 č. 47).

Též u Litevců vyškytá se závěrečná formulka oblíbená u velko-ruských pohádkám a známá také u Bělorusů, asi ruským vlivem: Jedl a pil jsem se všemi hostmi, neboť byl jsem kuchařem. Když jsem chtěl domů, daroval mi pán vůz slaměný, kobylu voštěnou, klobouk z másla, šaty papírové a boty skleněné. Když jsem jel městem, přepadly mne kozy židovské a sežraly můj vůz. Sedl jsem si na kobylu, abych ujel. Moje zadnice byla teplá a kobyla roztála. Dešt ulízal mi šaty a zamrazilo mne. Šel jsem do krčmy, abych se ohřál. Tu mi roztál klobouk, a zůstaly mi jen boty. A když jsem v Tylžitu šel přes železný most, rozbily se a nic jsem již neměl. A jak jsem nic neměl, tak i nyní nic nemám (M. Böhm-F. Specht Lett. Litau. M. 158, 205 č. 13). Jednodušší jest: Potom slavili svatbu a konala se velká slavnost. Byl jsem též na ní. Jedl jsem a pil. Sádlo kapalo mi po bradě. V ústech nepodržel jsem nic. Byl jsem celý vyhladovělý,. sahal jsem na to důkladně a najedl i napil se do syta. Opilý položil jsem se do koudele a usnul. Byla válka. Zkoušeli děla, cpali je koudelí. Tu mne také tam strčili. Stříleli, přiletěl jsem sem a tu vám vypověděl tu povídku (M. Böhm-F. Specht Lett. litau. M. 180 č. 8). — Jiné jsou zcela prostičké: Byl jsem též tam, pil, jedl a pil. Teklo mi po bradě, do úst nazapadla ani kapka (ib. 225 č. 16). Aneb ještě prostší: Při pohřebních hodech byl jsem též (ib. 247 č. 22). Při veselé slavnosti byi jsem též (ib. 253 č. 24). Nejhojnější jest závěr: a žijí podnes, jestli neumřeli (Leskien-Brugmann 371 o. 6, 379 ě. 8, 389 č. 10, 423 č. 19, 480 č. 36) on a princ panují podnes, jestli neumřeli (ib. 385 č. 9), pod. 464 ě. 29, pod. Cap-peller Litau. M. 66, 103, 166 a žije snad podnes (Cappeller 59).

U Estonců vitebské gub. nacházíme závěr jako v ruských: I já jsem tam jedl a pil, ale do úst nic nepřišlo, všecko mně teklo přes rty (Kallas 136 č. 16).

Finští vypravovatelé též tvrdívají, že bývali při svatbě (Löwis Pinnisch estn. M. 31), že byli na ní po té pohoštěni kořalkou (ib. 21). Někdy se dušuje, že jest to pravá historka, ale nemusíte jí věřiti. Kdosi kdo ji zažil, vypravoval ji (ib. 84). Dokonce praví: ,,Ti slavili znovu svatbu, jedli a pili, a uložili mi, abych Vám ji nalhal" (ib. 123). Jen ojediněle konstatováno suše „Tak &e končí povídka" (ib. 37).

Také porůznu u Zyrjanů ve vologod. gub.: Pil jsem tam na svatbě mnoho kořalky, ale do úst mi nezapadla ani kapka; a podnes ještě žije Honzíček se svou ženou v blahobyte (Yzjö Wichman, Syrjänische Volksd. str. 5). Tatarské povídky z vých. Ruska končívají kromě toho: Žijí až podnes (Васильев 45 č. 13). Říkají, že podnes žije tento král a přemáhá své nepřátele (ib. 53 č. 15). Říkají, že podnes žijí tak šťastně, tak pěkně a vesele, že kdyby se vše mělo vypsat, nestačilo by na bílém světě ani papíru ani inkoustu (ib. 55 č. 16). I já jsem byl na tom moři