č. 15; 76 č. 16; 83 č. 17; 140 o. 22; Javorskij 88 č. 31; srovn. ib. XXIX. 259 č. 36; 265 č. 36; 282 č. 39; 257 č. 41; 293 č. 44; 305 č. 50).

Předesláno: Ta справили велку госцину, забили тлусту швиньу. I тераз жийу, кед не померли. (ib. XXIX. 284, o. 40). може буц, же; i ньешка жийу, кед нье помарли (ib. 33, č. 3).

Pozměněno: I так оні газдуйѵт ай до гнес, кет не померли (ib. XXV, str. 52, č. 11) pod. ib. XXIX, č. 7, str. 65. Може буц, же и тераз йе цар, кед не умар (Ет. 36. XXIX. 246, č. 33). Jinak ještě: I ньешка жийу i кральуйу,кед нье помарльи (ib. 15 č. 1); i він зостал там i до гнес, кед не гмер (ib. XXV, 159, č. 24). Вин ся завернуу до-дому, алэ ужэ бидувау, поки нз умэр (Javorskij 149, č. 52) I тераз танцуйу, кед жийу. Уж тій приповедки конец (Етногр. 36. XXIX, č. 78, str. 143) та так жийут ай до днее y йедно. (ib. XXV, č. 13, str. 61); почала рукі ламац, плакац, може буц i терас плаче (ib. XXIX. 51, ■č. 5).

Ta кед нье умарльі i кед го нье нашльі, може буц же i тераз жійу i гльедайу го (Ет. 36. XXIX, 165, č. 20). I тераз йойчі, кед нье умар (ib. 302, č. 47).

Rozšířeno: Кед нье помарльі, i ньетика жійу. Най буду здраві (ib. 197, č. 25).

V závěrečných formulkách polských pohádek častěji čteme líčení, jak se rek dostal domů. I ja na tem veselu bylam, pivo piłam, po brodzie mi leciało, v gębie nie postało. Jak me v armatę nabili, to jaz do Chojnova vystřelili me i tera o tem všystkiem vum rozpoviedzialam. (Chelchovski I. 213 č. 33). I ja tam byłam i pivo piłam, pod kóminem spałam a jak střelali, to mie zavineli i v harmate nabili i vystřelili a ja leciałam, leciałam, kóminem wleciałam i vam poviedzialam (Wisla XIV. 185).

I mńe tež nab'íli do jednego kęsa, boch śe tež tam plont, i střehli i zańóswo me až tu na Viswe i teraz już tu bydę až do śmerói (Malinowski I. 17). M'e tam jeden huncvut vóisnew do kanóna i střeliw se mno na Cantoryję. Z nagnawo prochu do mńe tak, že poteraz ze mńe smerdźi {ib. 28). A jách byw vtedy takí mawy chwap'ec, strašne ta střelali i m'e tež dopadli potę i do kanóna xáe tą vóisli i tu potę ku Viále nam'erili i vystřelili. I m'e tu přineswo až na Viswe. Tuž ja dobře vę, jak i tą bywo, co ńech śe žáden se mną ńe, zbyva, k'ery tą ńe byw vtedy prite (ib. 32). A že to pravda, jách tež tam byw, a jách śe tež připatrovaw. I jak jim chyb'iwo munecyje i mńe stypili i nabili do kęsa. I jag vystřelili, tag m'e zańeswo až do Ligotki (ib. 63). I jách ta zachodził kole tego i dživalech śe temu. Jeden kanońer mi povédžal:-a cóź ty tu chceš ? Jách mu ńic ńe odpovadal, boch ńic ńe chćał. Tag ón mi pravil: Dy nie ty ńe odpov'adáš, tag já ói odpov'ém, to já tob'e dorozum'ém. I vžón m'e i vrazil m'e do v'elk'ego kanóna, i zatkał me tam tak'í darnikem, a poty skriknuł: fajer! i hnet śe stál og'en, i to vystřelilo, a m'e tu do Suchej zańósło (ib. 75). V'elka gościna była, s kanónov b'ili, jach šel dó dóm, á'vídraty kanóńer m'e v'idžal, fuk se mnum do kasa vystřelili, jáchľeóál (ib. II. 43). I já tyz ťámech byuipřyglodáůech śe všystkimu ále jeden