— nepodařilo se mi zjistiti pramen (na př. „Šáteček", „Prsténku", „Smrt milencova").

Ve Vymazalově Slovanské poeziji jsou otištěny většinou práce starší, vlastní překlady Vymazalovy jsou správné. —

Shrnuji. Výbor Čelakovského obsahuje 15 překladů, stati Perwolfovy 15, výbor Slavie 17, Gollův 22, Vymazalův 47, ojedinělé překlady jsou asi 24. Připočteme-li ještě překlady ve studii Chudobově, ve statích Sobotkových (o symbolice) a j., lze říci, že do roku 1874 bylo do češtiny přeloženo přes 150 písní ukrajinských. Význačné druhy lidové poesie jsou zastoupeny poměrně slušně až na písně obřadní a koljadky, které byly předkládány málo; patrně tu působil též nedostatek přístupných tekstů. Uměleckou hodnotou nejvýše stojí — vedle překladů Čelakovského v Čes. Včele 1834 — překlady Gollovy. Jsou věcně správné, vystihují prostou dikci originálu — slovem jsou to přebásnění vzácná, opravdu umělecká. Pohříchu čeští překladatelé téměř nikdy neoznačují sbírky, z níž čerpali a tak jedině pracným srovnáváním lze zjistiti prameny. Celková úroveň našich překladů jest slušná, hrubých chyb a neporozumění nenajdeme mnoho. Jako společnou vadu bych vytkl, že přemnozí překladatelé se úzkostlivě snaží zachovávati pravidelný rým i rozměr a proto jsou nuceni někdy překládati příliš volně, takže český tekst ne-reprodukuje originálu a někdy se liší i obsahem. Třeba litovati, že nebylo možno v oněch dobách, kdy zájem o lidovou píseň slovanskou byl tak živý,7) sestaviti sborník úplnější. V tom směru nás Němci daleko předstihli.

Roku 1843 A. W. Florentin von Zuccalmaglio pod pseudonymem W. von Waldbrühl (srovn. Allg. Deutsche Biographie sv. 45, str. 467) vydal úhledný sborník „Slavische Balalaika". Zuccalmaglio byl vychovatelem v rodině knížete Gorčakova a naučil se dobře jazyku ruskému, polskému i ukrajinskému. Jeho kniha podává výbor lidových písní ruských, ukrajinských a polských. Z ukrajinských přeložil celkem 99 tekstů (74 písně, ostatek zabraly drobné popěvky, kolomyjky, tak řeč. sumky atd.). Překlady Waldbrúhlovy jsou příliš hladké, autor úzkostlivě dbal o zvučné rýmy a pravidelné metrum; ve výboru chybějí dumy a písně obřadní, ale jako celek jest jeho antologie velmi pěkná.8)

Také Fr. v. Bodenstedt roku 1852 vydal sbírku překladů pod názvem „Die poetische Ukraine", kromě toho pak v letech šedesátých upravil své přednášky, konané na universitě mnichovské, v soubornou studii „Über slavische Volkspoesie" (Gesammelte Schriften sv. XII., Berlin 1869), v níž pojednal také o písních