ukrajinských. Jeho názory nevynikají nad průměrné výklady polské, na př. o jazyku ukraj, poznamenal: „Die Kosaken reden die kleinrussische oder ruthenische Sprache, eine Mittelsprache zwischen der polnischen und russischen mit vielen tatarischen Wörtern gespickt" (Op. c. str. 18). Stejně nesprávné jest tvrzení, že v písních ukrajinských nikdy nezní „radost z vítězství", nýbrž vždy jen „smutek nad ztracenou bitvou nebo nad smrtí ubitého reka" (ibid. 19) — patrně mu nebyly známy dumy z dob Chmelnyckého, plné pyšné sebedůvěry, tyto zpěvy, které ve vítězném opojení stíhají poražené Poláky výsměchem drsným, často i cynickým. Své výklady Bodenstedt doprovodil ukázkami, přeloživ četné písně lyrické a kromě toho dumu o bouři na Černém moři, písně o Morozenkovi a o Iv. Svirhovském. Duchaplný básník, jehož „Mirza Schaffy" poutal cizokrajným koloritem a rázovitými ukázkami životní filosofie východní, podal i svými překlady z lidové poesie ukrajinské důkaz svého vkusu a schopnosti vžiti se v cizí prostředí. Péčí WaMbrühlovou a Bodenstedtovou dostalo se tedy literatuře německé sborníků velmi úplných, avšak i časopisy přinášely překlady. M. Fialka v Ost u. West (1837 č. 7, 11, 19) přeložil tři písně ukrajinské, Siegfr. Kapper (tamtéž 1840, str. 400), A v. Drake (tamtéž 1847, str. 178). otiskl některé haličskoruské písně svatební a j.9)

(Příště dále.)

Antonín Tomíček je z řady těch našich venkovských pracovníků, kteří nehlučně a skromně, ale svědomitě a vytrvale snášejí příspěvky a výzkumy pro poznání našeho venkova po stránce národopisné v nej širším slova smyslu. Dožil se dne 9. března 1926 v Litomyšli šedesáti let.1)

Ant. Tomíček na základě svých studií historických a národopisných napsal značné množství drobných i větších prací, jež byly otiskovány porůznu — většinou po časopisech, a to namnoze venkovských, jež bývají neznámy aneb i nepřístupny, takže na škodu věci snadno uniknou pozornosti odborných pracovníků současných i jejich pokračovatelů. Práce ty nejsou stejného rázu ani stejné jakosti: některé opírají se o přesné zaznani y archivální, o pramenné doklady, jež také spolehlivě citují, jiné jsoii psány podle záznamů vlastních, jiné posléze vypravují všeobecně, na základě získaných vědomostí a zkušeností, mnohdy i ve formě zábavné, beletristické.