str. 128
Jozef.
Maria, já tobě povím novinu
od anjela zvěstovanou
o Herodesovém tyranství:
neb chce zahubit dítek nmož(s)tví,
též i našeho synáčka —
máme jen toho synáčka!
Že se smí Bohu stavětí,
nám takovou těžkost učiniti!
|
Maria.
Ach, Bože, jaké trápení!
na mě přišlo nyní smutno;
kterak já mám (s) synáčkem jít,
nemám jej v čem obalit:
dyť ho někde umoříme
zimou, co pak učiníme?
|
Josef.
Již to nelze jinač býti,
než že musíme pryč jiti;
dyby nás Herodes zastihl,
jistě by nám synáčka zahubil.
|
Maria.
Jozefe, což jest mně těžko!
Tobě poroučím děťátko;
sebe a mě neopouštěj,
jak můžeš, o nás se starej!
Pomož těch věcí shledali!
nemůžu povian nalézti,
ráda bych tě to svázala,
tebe déle nemeškala.
|
Jozef.
Jenom se s tím spěšně hledej!
hin povíjan leží, vem jej;
půjde-m, když výde měsíc,
aby žádný nevěděl nic.
|
Maria.
Ach, jakáž to bude cesta!
já nemohu (nadobro)26) z místa.
Před tyranem ujdem nyní,
snad přijdem zvěři (k) sežrání.
Ach, mé přemilé děťátko,-
sedneme na to oslátko;
ty, Jozefe, napřed s lucernou di,
ať oslíček, kam má jít, vidí!
|
Jozef.
Hleď, vidíš, milá Maria!
nepravil sem já tobě včera,
že kdo věří (v) Boha svého,
nejní opuštěn od něho?!
|
Maria.
Jozef.
I nevím! musíme (se) ptáti,
Jeruzalema minouti.
Já se starám o to robě.
|
Maria.
Jozef.
Hleď, vidíš, to je věc jistá,
abych ohnul ramena svá.
Já se snad počínám potiti,
musím se snad posaditi.
Nám medle podrž, ještě tě prosím;
dej mě kus chleba, ať pojím,
s té flaše ať se napojím!
Ach, jest mé srdce okřáli!o
a velmi se posilnilo;
mám svou sílu i také moc,
Odejdem ocut! Dej vám
Pán Bůh všem šťastnou
a veselou dobrou noc!
|
(Ostatek psán jinou rukou)
Herodes.
Sem všechen melancholický,
myslíc na ty krále vždycky,
který u mně ty dny byli
tři a št(v)rtého hledali;
snad jej našli, pryč odjeli,
mně podvedli, oklamali.
Těžce to (v) srdci (nesu),
až se všechen zlostí třesu,
jaký by to král mněl býti,
kde by se mněl naroditi,
aby on mněl královati
a mě s království sehnati;
musí v tom nějaký punkt býti,
pročež se chci na to ptáti,
pro hvězdáři (!) si posiati.
Onť mě musí povědíti,
kdyby ho měl hned čert vzíti.
Hola hej, hvězdáře mě zavolej!
|
Drabant.
Dobře, králi milostivý!
Hvě-zdáři, máš (k) králi jiti;
nevím, co tě bude chtíti.
|
Hvězdář.
Nač, já taky nevím; snad mně tam
nebude čert biti.
|
20) Doplněno vydavatelem; v rkpise nečitelné.
|
