str. 130
malé dítky pomordujte,
co od dvou let a níže;
snadť trefíte na to kníže,
jenž hy chtělo králova ti
a mě s králo(v)ství sehnati.
|
Drabanti.
Bratře, co činiti dále?
Z rozkazu našeho krále
musíme se tak chovati,
žádného nelitovati,
kdo jen které natrefíme,
bez milosti zahubíme.
Ala hýn, jedna chová jej
(v) rukouch: jej zamordujem,
na halapertnu nastrčíme,
králi před oči strčíme;
nechť se tý krve nažere,
po smrti mu běda bude!
|
Ráchel.
Ach, běda, běda, přeběda,
již celý svět na mně padá!
nastojte, mé potěšení,
jak tě mám opustit nyní?
Ach, synáčku, ach, má perlo,
můj prut potěšení mého!
C vy zlobiví drabanti,
směli ste to učiniti,
to mé přernilé dítě30)
nechtěli ste lifovati!
Ach, já Ráchel přenešťas(t)ná,
ach, jistě Ráchel nešťasi(t)ná!
že sem na to nepomněla,'
co sem od proroků slýchala,,
že se narodí spasitel,
všeho světa vykupitel!
S radostí sem to již sem (!) smutná dočekala!
nemněla sem na tom světě
tak rozmilé krato(ch)víle,.
těšila sem se každé chvíle;
již mně nelze (než)31) zoufati.
|
Anjel.
Ráchel, nechtěj si stejskati
a přílišně naříkali,
neb nevíš, čemu dobrému
toto děťátko jest; k tomu
naroditi se muselo,
aby tu smrt podstoupilo.
|
Ráchel.
Ach, co zavinilo, mládenče?
|
Anjel.
Hle, trpí za vás rodiče,
za vaše hříchy spáchané zde;
neb ono již do nebe jde
za těma zmordovanými,
u B(o)ha se těší ś mimi:
na čele zlaté křížky maji,
svatý, svatý Pán spívají;
pročež ne(c)htěj si stejs(k)ati,32)
máš se za nimi dostati.
|
Ráchel.
Ach, de(j)ž nám to, Bože věčný,
Jezu Kriste narozený,
ať již dýle živa nejsem,
neb již celá zemdlená sem!
Ach, můj rozmilý Samuel!
Již tě přijal Emanuel
do té tvé věčné radosti;
dejž Bůh, ať srno tvoji hosti!
Bože Abrahamů, Bože Izdrahelský,
který si mně dal to děťátko maličký,
mně a spasení .našemu,
ach, dejž mám věčnou korunu,
přími (v) tvé ruce jediné
a v t(v)ém království jediném
radujíce se s (mým)33) milým synem! .
|
Čer t.
Hopsa, hopsa, hopsa,
dostal sem hodnej kus masa;
a ty, bezbožný Herodes,
scípneš jako pes:
užíval(s') světské rozkoše,
mordoval nevinně duše —
budeš, mít za to odplatu,
až tě vemu na lopatu;
ale ještě tě tu drobet ponechám
a na tvého syna já si počkám.
Páni, já neumím psáti a ěsti,
ale ste mně vobá dobře jistí;
nebo to tvé pokolení
nebude na věky jiný.
Až my se spolu shledáme
a v pekle se uhlídáme,
tenkrát já tobě zaplatím
a najednou tvou mzdu složím
v pekle s ďáblem, s pánem Luciperem,
až na věky věkův
|
Amen.
30) Po slově „dítě" omylem opakován verš: směli ste to učiniti.
31) V rkpise omylem: již.
32) V rkpise: stejstati.
33) Rkpis: s ním.
|
|
