81. Že jeden den přišel oheň, on byl sproštěn jako onen Petr žaláře pevného, anděl Páně vyvedl ho.

83. Mnozí, když se stěhovali, zvláště jinam utíkali, v noci pryč museli jiti, by mohli bezpečni býti.

84. Mocí Boží ochráněni, na cestě byli vedeni, že mohli šťastně projiti, a k církvi pravé přijíti.

85. Některým se i tak stalo, že je na cestě potkalo: strach, "veliké obávání, avšak byli zachováni,

86. že nemohli nepřátelé svou zlost prosaditi směle, aby je na cestě vzali a hned do vězení dali,

87. ačkoli prohledáváni, ostře byli vyptáváni, kdo jsou a kam jiti chtějí, snad do saské ucházejí

88. Musili však jich nechati, cestou svou dále se brati, když neměli dovolení, od Boha to poručení.

89. Chvála buď našemu Pánu, za všecku jeho obranu, kterou při nás všech zjevoval, když nás k církvi přitahoval.

91. Nepominu tu i toho, k oznámení jest však mnoho, že mnozí v mnohém soužení, zůstali Bohu věrni,

92. V potupě a v svém vězení, v rozličném jiném soužení, musili do smrti býti a z vězení k Pánu jiti.

95. Ó, jak jsou blahoslaveni, ti pro pravdu potupení, vezmou od Pána tu slavnou, korunu slávy ozdobnou.

96. Ještě dále i to povím, tak jak sám o tom dobře vím, že mnozí v tomto soužení nezůstali Bohu věrni.

97. Byli jako tam stojící třtina, větrem se klátící, anebo na skále símě, které nemá dosti země —

98. a tak před slunce horkostí, usychá ihned v rychlosti, nemohouc zrůstu přijíti, když nemůže vláhy míti.

99. Mnozí podobně činili, jako učedník ten milý Petr, zapřev svého pána, ó jaká to byla rána!

100. Když je kněží před se vzali, všecko se jich vyptávali, k tomu je mocně nutíce, by neměli pravdy více.

10L Tak se mnozí odříkali, pravdu Boží zapírali, k bludům sę přihlašujíce, rozkaz Boží nešetříce.

102. Tím svědomí své zranili a více znepokojili, musili tu na-říkati, hořce nad hříchy plakati.

103. To je pak mnohem víc hnalo, jak se i při mnohých stilo, aby všecko opustili, věčně ztraceni nebyli.

104. Když pak z vlasti vyvedeni, byli k církvi přivedeni, u Boha milost hledali, odpuštění hříchů vzali.- - "

105. Bůh se nad nimj slitoval, na milost svou je přijímal jako Petra plačícího, hříchů svých litujícího.

106. Ti pak pravdy nepřátelé, kteříž Krista Spasitele milovníky tak trápili, od Boha ztrestáni byli.

107. Pomstou časnou je Bůh stíhal, aby se každý vystříhal, oudy Krista sužovati, by nemusil litovati.

108. V soudech svých Bůh spravedlivý, služebníkům milostivý, sám chce všecko odplatiti, každý bude mzdu svou míti.