18. Potom jim ukázal cestu k Berlínu, velkému městu, aby tam v něm přebývali, dokud by zde zůstávali.

24. Když pak bratři uslyšeli, o tom zprávu jistou měli, žfi mohou k králi přijíti, v brandenburské zemi býti.

25. Velice se radovali, hned na cestu šikovali, Bohu svému děkujíce, společně se v tom smluvíce,

26. jak by to měli činiti, houfně z zemi saské jiti, by jim bylo spomoženo, jméno Páně oslaveno.

Z7. Nemohl však čas vyčkati, až by jim byl mohl psáti, ten, který je chtěl míti a nápomocný býti.

28. Před časem to v mysl vzali, že se na cestu vydali, až ale skrz to spraveno, dále bude oznámeno.

29. Boku tisíc sedmistého třicátého a druhého, stalo se tu, co tu psáno, k paměti poznamenáno.

30. Téhož času shromážděna, církev česká tak saužena, ve velkém Hennersdorfu byla, velké bídy zakusila.

31. I na jinších místech také, měla bídy všelijaké, tato církev oznámená, kde jen byla shromážděná.

32. Mnohým to ještě dosti známo, co v historii jest psáno, jak to v Keprsdorfu bylo, když se světlo rozsvítilo.

33. Ti, kteří v Žitavě byli, mnoho zlého zakusili, jinam nesměli choditi, slovu Páně se učiti.

34. Co pak snášeti museli, ti, jenž v Kerlicegnu byli, všudy bídy a těžkosti, měla církev česká dosti.

35. Ale ten, jenž všecko řídí, všudy vždycky všecko vidí, měl své oči obrácené na své dítky skormoucené.

36. Již budu vypravovati, zvláště o té církvi psáti, kteráž v Hennersdorfu byla a na cestu se strojila.

37. Když ze země saské vyjiti chtěli, do Berlína jiti, co tu všichni ti činili, jenž se k cestě připravili.

38. Na pět set duší se bylo do Hernhutu shromáždilo, kteří z Hennersdorfu vyšly, aby do jiné země šly.

39. Společně se tu radili, jak by věci své spravili, a jak cestou mají jiti, jiným k probuzení býti.

42. Když se na plac shromáždili, před hraběte domem byli, chtějíce z Hernhuta jiti, tu cestu před sebe vzíti.

43. Zvučně tu všichni zpívali; rž se hlasy rozléhaly, s věrnými se loučejíce, Bohu je poroučejíce.

44. Nejprve pak byl zpívaný žalm stý šestnáctý vybraný, každému tu k probuzení, Pána Boha k oslavení.

45. Mnozí se na to dívali, slzy z očí vylévali, vinšujíce požehnání, šťastné cesty dokonání.

46. Tak se k cestě zrichtovali, zboží své na sebe vzali, co kteří mohli unésti, aneb na trakařích vézti.

47. Tu se na cestu vydali, pilně zpívati začali, samému Bohu sláva, česť, jenž věčně dobrotivý jest.

48. To bylo to rozžehnání, Čechů na cestu vydání; ti kteříž v Hernhutě byli, na všecko toto patřili.