86. Matky svých dítek zbavené, v srdečný pláč postavené, nevěděli co činiti, co myslit, kam se podíti.

87. Když byli vyhnáni z města, smutná byla tato cesta, to byl pláč a naříkání, k Bohu srdečné volání.

88. Začali potom zpívati, Boha srdečně vzývati, Bůh ještě živ, proč tesklíme, on pomůže, to uzříme.

89. Dále ještě tu začali, zavítej kříži zpívali, k Bohu se utíkajíce, naději svou v něm majíce.

94. Věrný Bůh v svém zaslíbení, vzdálen od svých nikdy není, hotov jest jim spomáhati, prosby jeijich vyslýchati.

95. Čechové toho zkusili, když v mnohém soužení byli, nemajíce kde ochrany, úzko bylo na vše strany.

96. Hle, jak byli přestrašeni, když jsou z Kotvice vedeni, nazpět zas museli jiti, nevědouc kam se podíti.

97. Tak šli zpátkem na hranice samé, místa hledajíce, nebylo však k nalezení, divný Pán Bůh v svém vedení.

98. Bůh sám jim chtěl místo dáti, kde by měli přebývati, až! by byli pocvičeni, ohněm kříže přečištěni.

102. Čechové nazpátek jdouce, kam se podít nevědouce, přišli do města jednoho, Dranke (?) bylo jméno jeho.

103. V tom městě 4 dni byli, mnoho dobrého zažili, Bůh k nim •cizí lid naklonil, aby jim tam dobře činil.

104. To bylo tu v lidu srbském, na hranici v městě srbském, kde i také své vzdělání, měli'spolu rozmlouvání.

105. Pána Boha zde slavili, v jedné stodole, kde byli, za to mnohé dobrodiní, které jim Bůh opět činí.

107. Když odtud dále jiti měli, na cestu se vydat chtěli, farář s druhým knězem vzali dítky ze škol a zpívali.

108. Čechy vyprovázejíce, požehnání vinšujíce, mnoho jim tu k potěšení, stalo se bíd polehčení.

109. Farář ten.jsa probuzený, k lidu tomu nakloněný, kázání •Čechům učinil, v mnohých zármutách potěšil.

110. Dal jim požehnání Boží, vinšoval jim věčné zboží, Češi slzy vylévali a nad tím se radovali.

. 112. Čechové na této cestě, kdež byli ve vsi neb v městě, hned zakusili soužení, hned zas byli potěšeni.

114. Co dále bylo činiti, kam se podít, kam jiti, Čechové tu nevěděli, odkud vyšli, tam nesměli.

115. Po saské zemi chodili, jdouce sem i tam bloudili, jako uěkdy tam Israel, když tak do země Kanaan šel.

116. Místo příbytků hledali, sem i tam se ohledali, v počtu okolo pěti set, těsný jim tu byl tento svět.

117. Žádný Pán je nechtěl vizíti a za své poddané míti, nebylo ani k dostání, noclehů k odpočívání.

118. Zima také nastávala, péče mnohá povstávala, co tu budeme činiti, kam se máme obrátiti?

119. Mnozí se opovážili, do Berlína se pustili, nechť se jim děje jak děje, v Bohu jest naše naděje.