Starší sbírky pohádkové tuto závěrečnou formuli neznají. Jenom Janko Rimavský ukončil takto povídku „Tri zakljate kňježatá" (str. 80): Hej, bola to svaďba! — a ja som tješ tam bou. A keď som chceu preč ísť, posadili ma, mesto koňa, na jeden vodou naplnění mech; ja som ho chcel ostrohami popichať; abi somnou poskočiu, keď sa tolkí páni na mňa ďívali; len som ja tu veru mech prepichou, voda von vihúkla a — sem ma doňjesla. ■— Tuto závěrečnou formulku vynechala úplně B. Nemcova ve své úpravě této povídky (I. 274) a taktéž Dobšinský (VII. 55.)

Sborník Muz. Slov. Spol. II. 86: A som tješ tam bula, jak ju zabil, moj mech puk a ja fuk — aš som se tu našla. V pov. z Tekova: A ja som bola tam, a žen ma vyhodila až sen.

Jiný vypravovatel (ib. II. 173) dodal: Jak potim žili, to ňeznam, bo sam stama odešol.

V pov. z gemerské stolice (Slov. Pohľ. XX. 299—300) jest zlomek této formulky spleten s formulkou, jinak obvyklou: Potem svadbu robili bohatú, zabili krávu rohatú, a ta kráva mala zvonec a tej pri-povjedky konec, a ja som tam bu, dali mi do riečici pálenky a do but-káča mesa. První část této formulky v povídce z Novohradu (Súpis II. 358).

Spojeno s nejobvyldejší závěrečnou formulkou, ovšem pozměněnou, vProston. Zábav. V. str. 68. (= Súpis II. 210): Potom potéj velkój hostine, keď som sa už dost nahostiu, zavinšuvau som tím šťastlivo žitja, aby žili až do kuracej smrti, a žijú hádam až do teras, ak chudáci dušu nevypustili a oči nevy třeštili.

Všeobecnější jest zakončení povídky ze Spiše (Sbor. Muz. slov. spol. I. 173 č. 10): Jak poťim žili, to něznam, bo som stamac odešol.

Ojediněle podotčeno, že tato povídka byla už jinde vypravována. Tak vypravovatel povídky ,,O zakletém šedivci" (Slov. Pohl. XVI, 212 č. 14) pověděl na konci, že o tom slyšel a vypravuje to těm, „ktorí o tom eště nič nevedia, aby znali, že sa eště vždy mnoho divného stáva na světě."

Jinde vypravovatel povídky „Zlatná Ítrajina"(Škult.-Dobš. 378—396), který již úvodem připomněl, že ji slyšel od starého žebráka, zakončil také svou povídku: Ale to mi hľa ten starý žobrák zabudnul dopovedať, ktorý z nich už teraz kraľuje; bo sa nám cesty práve vtedy rozdvojily, a tak ani já vám to s istotou povedať neviem.

Dobšinský VII. 20 má zakončení: Ale já veru nemohol som dozvedieť sa náležité, lebo keď toto prihodilo sa, stál som za košom vody, ktorý prevrhol sa. Z toho strhla se taká povodeň, že vari ani za časov Noe tolká ne bola, a, tá povodeň doniesla ma až sem, z tej ďalekej krajiny, kde dakedy D'uro truľo žil, ak ešte aj dosial nežije a nepletie sa i tu dakde po medzi ľudí. Méně úplné je totéž v rkpné předloze této povídky ve Sborníku VIII. g. str. 1—4.

Nejobvyldejší zakončení jest: žil šťaslive so svojou ženou (Súpis I. 162 č. I. 1), a psima dokjaľ nezomreu. — Proston. Záb. IV. 197 a žijú aj posjal, ak neumreli — Prost. Záb. III. 387 a . . . žije až do teráz, ak ne pomreli (Cod. Rev. A 31a), (pod. Czambel. = Súpis II. 375), a tak žijú i do teraz, ak nepomreli (ib. 89). Pod. (Súpis II. 158, 168) pod. Prost. Záb. V. 26 = Súpis II. 268, pod Súpis II. 277. Prost, Záb. I. 264 =