Někdy se také připomíná původ pohádky: To mně vypravoval starý Pirkalj z Lokvi o svém praseti, a já jsem vypravoval, abyste se maličko zasmáli, jako já jsem se zasmál, když mně to vypravoval (Strohal II. 198). To později vypravoval kostelník lidu, a slyšel jsem to také já (ib. III. 112). I já jsem byl jednou u něho a vypravoval mi to; ale z těch dukátů mi nic nedal (Mikuličic 14). Při té hostině byl jsem také já, pil jsem červené víno z červeného džbánku a slyšel jsem to tam vypravovat (Kres. IV. 456). On da bilo sad se pripoveda (Časopis Vila III. 763 č. 17).

Končívá se také: Žili šťastně po celý život (Kra-sié I'. 37). A jestli Bůh si na ni nevzpomněl, jistě vede se jim dobře (Kordunaš 1900 str. 5, z Liky). A ženich odešel se svou mladou ženou domů, kde žili až do smrti (Ristié—Lončarski 8). A tak šťastně a dobře žili až do své smrti (Strohal I. 50). A žili mnoho let šťastně a spokojeně (ib. 61). Sloužili Bohu, svatě žili a svatě umřeli (Strohal III. 205 č. 8). A jestli neumřeli dosud jsou živi (Zbornik X. 199). Jsou-li živi, dýcha jí ještě dnes, a nejsou-li žije jen jméno po nich (ib. XIII. 199 ze sev. Dalmácie). A jsou-li živi i nyni jest jim dobře (Córovié Sveti Sava 97 č. 37). Jestli se boha bojí a poslouchají, jest i nyní jim dobře (ib. 100 č. 39). A skutečně nevím, umřeli-li čili ne. Jestli ne, pak jsou ještě živi (Mikuličic 10). A ještě dosud zabíjí hady, je-li živ (ib. 39). Kralovali, veselili se a viděli děti dětí (ib. 57). Oni krásně a šťastně žili (ib. XV. 301 ze Slavonie). A krásně spolu žili (ib. 305). Spolu až do smrti v míru žili (ib. XVI. 136). Syn si z hanby vytrhl oči, že si vzal sestru za ženu, žebral clům od domu a žil až do smrti (ib. 138). A dobře žili až do své smrti (Dvorovió 97). A je-li živ, je mu nyní dobře (Čas. Karadžič IV. 46).

Vypravovatel ujišťuje, že vypravoval čistou pravdu, anebo vyslovuje

0 tom jisté pochybnosti: Bůh ví, je-li to pravda nebo lež (Strohal II. 214). Tam se ještě podnes vypravuje, jaký byl král sestřin (sestrió) syn, a kdo nevěří, ať se jde ptát, ale já raději věřím, než abych se chodil ptát (Gavrilovié 24 z Hercegoviny). To je živá pravda (Kres. V. 32). Zač jsem lež koupil, za to jsem ji i prodal. (Tak končí povídka o vyléčení lenivé ženy, Zborník Jugoslav. XIII. 218 z Dalmácie.) Lež jsem slyšel, lež jsem vypravoval, a .,Bog mi te veselio" (Vuk Stef. Karadzic 123 č. 29). I na čast varn laž (Vuk Stef. Karadzic 7 č. 1).

Ojediněle nalézáme zakončeni: Popelvár (Pepeljnjak) měl škatuli, v té byla ještě jedna škatule, v té ještě jedna, a v té byl myší ocas. Kdyby ten ocas byl delší, byla by i tato povídka delší (Kres IV. 407).

Lživá povídka z Liky končí: Záda mám málo sehnuta od sedění v soudku, a kdyby mě nebyly kously včely za jazyk, povídal bych, co ještě bylo; a pro nynějšek je i toho dost ode mne (Letopis Matice Srpske sv. 181 (1895) "str. 130).

Hojná jsou, zvláště ve východnějších srbských povídkách, moralistní naučení a průpovídky: Komukoliv Bůh dá, to je. nej lepší, to je nejsvětější (Šaulió 93 z Hercegoviny). Mluv pravdu, modli se Bohu a nikdy se ti zle nepovede (Čas. Karadzic IV. 208). TJčini dobro nekaj se, učini zlo nadaj se (Karadzic 1905. 19). Kdo se upřímně kaje, tomu

1 Bůh hříchy odpouští (Kukić 105). Jako i vy mně co činíte, Bůh ať vám všem dá všeliké dobro (Gavrilovié 78). Řidší jsou mravní naučení