v povídkách speciálně chorvatských: kdo pod jiným jámu kopá, sám do ní padne (Strohal III. 241). Kdo tě jednou oklamal, tomu po druhé nevěř (Kukié 82). Se silným se nedávej do zápasu, nebo budeš poražen (ib. 83). Hleď, s kým se přátelíš (ib. 96). Lehce mluví, koho Bůh vede (ib. 99). Tak to bude, jak osud usoudí (uris urisi) (ib. 103). A zato ať žádný muž nesvěří své ženě, co ví, nechce-li, aby se i jemu zle vedlo (Strohal I. 217). Kdo má dobré srdce, dobře projde, a kdo špatné srdce, ten špatně projde (Zbornik Jugoslav. XVIII. 155).

Povídky se namnoze končí také rýmovaným rčením: Byli hosté, a bába rozbila nádobu (zdelu), muž hrnec (lonec), a je té povídce konec (ze záp. Chorvatska Zbornik Jugoslov. XIX. 60). Kraj konec, potrla je baba v kuhnji star lonec (Valjavec 186, Kres V. 89). I one pripovesti je konec i kraj, nam pa bog daj te sveti raj (Valjavec 197). Ta naj ide v koš, gde jih ima još (ib. 38). Ko umije, njemu dvije (Vuk Stef. Karadzic 174).

I ja sam bila tam, jila i pila, pripovist je van (Strohal II. 17 č. 2,. Pod. 24 č. 4). I ja sam bila tam, pripovist je van (ib. 31 č. 7, 122 č. 53).

Pořídku je konstantován prostě konec povídky: tu je kraj i konec (Kres. V. 564). A ja san finil (Mikuličió 97). To je kraj (Valjavec 21, 131, 136). Srbské povídky mívají také zbožná zakončení: i Bog mi te veselio (Vuk Stef. Karadzic 97 č. 19, 221 č. 56). I Bog s nama (ib. ÍOO č. 20). A on se svou mladou ženou zůstal a Bůh ví, co z nich zbylo, a nyní se to připomnělo (a sad se spominjalo) (ib. 106 č. 230).

d) Též ve slovinských povídkách je oblíbeno zakončení: dali mi z náprstku jíst a z řešeta pít; od těch dob mám ještě nyní mokrý jazyk a mokrá ústa (B. Krek 60. Podobně Gabršček 339 č. 43. Stejně Slovenskí Glasnik 1862 str. 33). Jednodušeji: I já jsem byl na hostině, dobře jsem jedl a pil (B. Krek 117). To pak, co odletělo jí (nevěstě, ve versi látky König Drosselbart) mezi tancem, dali mně, že se ještě nyní oblizuji (Gabršček 198 č. 26). Bratři vařili, pili a jedli a mně nic nedali (Slov. Glasnik 1864 str. 317, Krek 21, Jurčió 81). A mně nedali ani jíst ani pít (ib. 288 z Istrie). My pak jsme byli tento den také trochu trknutí (natrkani — Gabršček 248).

Soudcové, kteří viděli, že krčmáře vzal sám čert, věřili bratrům . a dali jim polovici těch peněz. Bratří šh dále po světě, pih a putovah a byli veselé vůle. Mně, který jsem viděl, byli by snad dali druhou polovici těch peněz, ale lekl jsem se zeleného čerta na bílém kom tak, že jsem až sem odletěl a ještě nyní se mi sliny sbíhají po těch penězích (Krek 18, Slov. Glasnik X. 1864 str. 314, Jurčié 77).

Od těch dob žili skutečně šťastně a vesele, jak my nikdy nebudeme tak na tomto světě (Gabršček 277). No, zůstala mu věrná a i po dnešní den je mu věrná, jestli neumřeli. Pil jsem často v jejich hospodě a viděl jsem, že to byli dva šťastní lidé v tomto slzavém údolí. Bůh dej každému z nás takto (Gabršček 255). Oženili se potom oba, neboť člověku není právě dobře na světě, když .je sám. Co se s nimi stalo a jak žili, to ať si myslí každý sám (Gabršček 215). Co si tam potom počínali, nevím, neboť jsem neletěl za nimi (ib. 171). Žili šťastně a žijí ještě nyní, nejsou-li dávno mrtvi (Kontler-Kompoljski 108). A tak by žih Zlatovláska a krásný