také ve versích polských, slovenských a v jihoslovanských, zvláště srbských. To bývá ovšem i u jiných národů, viz R. Petsch str. 53, R. trad. pop. XVII, 462, 463, 538.

Závěrečné formulky bývají značnou měrou rýmovány. Takové jsou především, když se podává jen výsledek děje: „tak dlouho žili, až se jim potrhaly žíly" ve vých. Haliči, též v záp. Hahči, na Moravě a v Cechách. Vedle toho bývá také ještě formulka „žili žih, až umřeli a zhnili" v povídkách polských, na Opavsku a na Valašsku. Aneb pozměněné „jestli žijí, tak se dobře mají a jestli ne, to už zemi hryžou" a pod. u Poláků.

Porůznu se formulka obrací humoristicky proti vypravovateli: „vystrojili hlučnou veselku, napekli chleba ze rži a ty, cos to povídal,, nelži!" u Poláků a ve východní Moravě.

Zvláště oblíbené jsou formulky, kde se konstantuje dokončení děje: „vystrojili hostinu bohatou, zabih krávu rohatou, ta kráva měla zívonec, a už je té povídce konec" a pod. v různých variacích, při čemž bývá tato formulka nezřídka pokažena. Vyškytá se zvláště v západnějších versích maloruských, dále slovenských a českých, a podobné zakončení rýmované je také oblíbeno v povídkách chrvatských a slovinských (lonec — konec). Ve východnějších ruských versích bývá místo toho jiný význam; rýmuje se na „konec" v různých variacích „korec" nebo jméno ryby jelec „ogolec" i jiná slova se ještě rýmují. První rým bývá také v běloruských versích.

Ruské pohádky končívají namnoze také v asonanci: „сказка вся и сказывать (nebo: болыпе врать) нельзя" a to se vyškytá také v běloruských versích. Dále není rozšířena.

Porůznu se vyškytají i jiné ještě formulky, které nejsou v žádné souvislosti s dějem: „dvě dírky v nose — skončilo se" ve versích polských a porůznu také v severnějších krajích slovenských, a jiných více.

Konečně bývá také prostě konstatováno, „tím skončila se povídka", „povídce je konec" i „celá je povídka" a pod. Tak u Velkorusů, Bělorusů, Malorusů, Poláků, Slováků, Čechů a také na jihu zvi. u Chrvatů. Stejně také končívají povídky západoevropské, jakož i různých orientálních národů (R. trad. pop. XVII. 237, 239, 240, 347, 348, 349, 462, 541, 543).

Takovéto rýmované závěry, po případě pouhé konstatování konce povídky, nalézají se zhusta také ve střední i západní Evropě, jak toho hojné příklady snesl R. Petsch 56 a n.

V tikánských z Bulharska (Aichele Zigeun. M. 33, 43, 56); dodáno: Taková jest povídka. Na Vaše zdraví!

Vypravovatele jednotlivých slovenských národů dosvědčili v tomto ohledu dosti značnou míru důvtipu a také humoru, a větší svéráznost i samostatnost vedle sousedních národů namnoze kulturnějších, než při přejímání hotových látek povídkových. Kromě toho poznáváme tu tutéž rozmanitost a pestrost slovanského světa a tutéž nezávislost jedněch kmenů a národů slovanských na druhých, leda u přímých a nejbliž-ších sousedů.

Květen 1925.