dou po ruce. Přestávám na tomto stručném sdělení, poněvadž re-solucí se bude zabývati také Národop. spol. českoslov.

*

Z mé zoravy je snad patrno, že druhý kongres slov. geogr. a etnogr. měl velmi bohatý program cestovní i přednáškový. Nastává nám všem nyní důležitá práce, abychom z přečetných podnětů a návrhů provedli aspoň něco, zejména abychom usilovali o prohloubení a utužení vědeckých styků slovanských na poli národopisném. S polským národopisem máme celou řadu společných problémů a úkolů, zejména pokud jde o území pohraniční a přechodní a bude třeba přistoupiti k nim s nestranností a vzájemnou ochotou. Doufám, že sjezd po té stránce prospěl, neboť překvapující počet účastníků československých svědčil o zájmu velmi živém a cesta Polskem sblížila naše národopisce s polskými. Avšak slovanští etnografové mají míti na mysli, že především od nich očekává světová věda soustavné zpracování slovanské látky a proto se musí snažiti, aby svým dílům dali široké základy srovnávací přihlížejíce ke všem Slovanům ostatním. Naši starší badatelé (Polívka, Niederle, Zíbrt, Máchal a j.) tak pracují po léta, ale je třeba, aby i vědecký dorost věnoval slovanskému světu plnou pozornost. To však vyžaduje pravidelné výměny publikací, osobních styků atd. — především pak hlubší ■malosti slovanských jazyků.

Tyto řádky, letmo načrtnuté jako doprovod k obrazovému materiálu, získanému soutěží Odborem lidových staveb při Národopisné společnosti československé a exkursí, kterou pořádal ústav prof. dr. S. Ondřeje a arch. K. Vávry na vysoké škole architektury při české technice,*) nikterak nechtějí vyčerpati celou sem spadající látku. Podrobný soupis dlouho ještě zůstane nedostižným cílem, třebaže české lidové stavby byly již dosti často předmětem literárních úvah. Avšak poslední pokus o úplné sebrání látky, sbírka fotografií ve Vavrouškově „Dědině", se tomuto ideálu přece jen přibližuje; dává nám totiž