Materiál musil býit ledy doplněn a autor přinesl mnoho, zcela nového, jednak ze svých hojných zkušeností a sběrů, kterými korigoval i práce cizí, jednak použil zpráv obsažného archivu Zeměpisné Společnosti, ze kterého již dříve vydal výtah ve svém Описаніи рукописей ученаго архива И. Русскаго Географическаго Обще-ства (sv. I.—III.) Věrohodnou pomůckou sloužily i sbírky národopisných museí, ve kterých je pilně pěstován zájem o lidové nářadí. Tak na př. poprvé je popsána výroba pletené obuvi, poprvé správně jsou vyznačeny rozdíly cepu nebo bran a pod. Mnoho informativních obrázků vyšlo též poprvé z archivů museí. A konečně, není zbytečné připamatovat si, jak těžko je v ostatní Evropě přístupna ruská literatura a jak téměř nedostupné zůstávají oblastní časopisy a gubernské zprávy, kterých se Zelenin často dovolává. Jaká důležitost připadá tedy jeho dílu pro poznání ruské lidovědy a pro srovnávací národopis vůbec, vyplývá, myslím, jasně.

Jednotlivé oddíly poskytují však více než jen soupis a popis. Je to namnoze srovnávací analyse zjevů na východoslovanské půdě. Autor snaží se stanovit z materiálu typy, vlastní východním Slovanům (pokud ovšem zatím srovnaná látka dovoluje), pokouší se určit jejich teritoriální rozšíření, pokud je lze pokládat za příznačné pro jednotlivé oblasti, a někdy vysvětluje i jejich místo v kulturním vývoji. Je přirozené, že vzhledem ke stavu dnešních etnografických badání v Rusku nepodařilo se prováděti analysi důsledně. Některé oddíly jsou vskutku hotové studie, které synteticky předmět zpracovávají. K takovým patří již dříve vydaný rozbor oracího nářadí. Stejně tak úvaha o kroji je první soustavný rozbor toho druhu. Probírá podrobně různé součásti obleku podle střihu a zkoumá jejich vztahy, na př. typy košil, sarafanů, svrchních kabátců, pokrývek hlavy a pod. Oddíl o domě, velkoryse pojatý, doplňuje a opravuje studie Rhammovy a Gerambovy. Za to některé zůstávají více méně deskriptívni. Srovnávání typů děje se vesměs v rámci východoslovanského území. Na cizí paralely dochází zřídka a ještě řidčeji na všeobecné srovnávací výklady. Ale i samo srovnání kulturního majetku Rusů podržuje svůj význam pro další badání na širším poli i slovanského i všeobecného národopisu.

Úvodem k celému dílu předeslány jsou dějiny lidovědné činnosti v Rusku, ve kterých je ukázáno, co se již v jednotlivých oborech vykonalo a pokud se zpracování různých národnostních skupin blíží úplnosti. Ač stručné, je to přece velmi informativní poučení, které doplňují ještě četné bibliografické poznámky na konci každé kapitoly dodané a odkazující čtenáře na prameny.

Je jisté, že pro podrobné studium musí sáhnout čtenář k původním pramenům. Je jisté, že v knihu omezeného rozměru nemohla být pojata ani všechna odvětví kultury (na př. způsoby lovu, právní zvyky a pod.) ani všechny podrobnosti.