str. 307
ryšstva (roku 1893, s. 219—221, O výšivkách a čipkách ѵ Honte). Jmenuje totiž některé vzory jinak a o některé názvy je bohatší než práce Kar-doissové. D. S.
Anna Jehličková: Jak jsem sbírala. (Feuilleton Národní Politiky roč. XLV. č. 194 ze dne 16. července 1927). Upozorňuji na tento článek, jelikož obsahuje genesi jihočeských krojů a je dokladem mého tvrzení ѵ minulém čísle Věstníku.1) Autorka vypravuje rtu svoje sběratelské příhody a o kroji přiznává, že „k popudu přípravného výboru NV snažila se sestavit celé a správné kroje blaťácké a kozáoké, což nebylo tak lehké, protože již tehdy, v letech devadesátých, nebylo možno nikde koupiti kroj úplň ý." Od stařenky Bejšovcovó z Malšic u Tábora, tenkráte 901eté, zvěděla velmi cenné poučení o táborském či „kozáčkem" kroji. Název kozácky je odvozen od dvou naškrobených perutí na čepci, které pod plenou přes čepec nošenou, stály jako dva kozí růžky. U babičky ѵ Čeňkově u Malšic sehnala vlněnou, pestrou sukni, zvanou „Jiříkovo vidění", o níž se dověděla, že: „tuhle nám přinesla jednou už máma z jarmarku. Přijde tenkrát domů a volá už od dveří: holky, to budete koukat, jaké .dnes prodávali na jarmárce štofy. Samé strakaté kytky, jajko když lopatou plácne a ještě popotrhne." — Velikou potíž měla autorka s hledáním kabátce, který jí 'chyběl k doplnění blaťáckého kroje. Mnoho projezdila, prochodila, konečně po dlouhém pátrání dověděla se, že takový kabátec má ještě jakási Novačka v Soběslavi, od níž jej koupila. Autorka zakončuje takto svoje vzpomínky: „Z těchto několika příkladů je vidět, že už před 40 lety nebylo tak snadno shledati celý původní kroj. Bylo často -třeba /vykonali mnoho cest pro 'jediný kousek, ale přece jen po dlouhém shánění podařilo se mi sestaviti pro „Národopisnou" všecky naše jihočeské kroje. Oblékla jsem 7 figurín a celých dvanáct dní instalovala jsem národopisné táborské oddělení, které pak bylo v pravém slova smyslu obléháno .zvědavci."
Přes toto určité tvrzení jsem přesvědčen, že -všechny ony jihočeské kroje nejsou starší uplynulých 40 let .a že jich -jaktěživ nikdo takto nenosil. Stará rteorie připouštěla, že sběratelé nekriticky spokojovali se tvrzením třeba jediného člověka, nepozastavovali se ani nad zprávou takové čeň-kovské babičky (vždyť takovou látku vyráběl jistě některý závod jako „módní" zboží, ten ji neprodal jen jednomu trhovci a trhovec nejezdil zase jen do jednoho místa nebo kraje) a v Praze bona fide .zprávy jejich sankcionovali. Nebylo v tom ve všem ani zrnéčka špatného úmyslu, byla to jen teorie, která se ukázala časem jako mnoho jiných nesprávnou a musí tudíž jako mnoho jiných býti napravena. Potřebujeme mutně vědeckou revisi všech krojů. Takových krojů dalo se nadělali kdysi množství, neboť v každém kraji byl ještě zachován kus staré garderoby2) a bylo jen třeba, aby se našel nadšený .sběratel, zvláště takový, .který v kraji nežil. Kroje takové se ovšem již vžily a není třeba, abychom je, jsou-li vkusné, hned zatracovali. Ponechme je různým národopisným a lidovým slavnostem, ale — netvrďme o nich, že jsou to starobylé kroje toho. kterého kraje. Jfs.
Josef Julius Pavelka: Horácká svarba. Vydala Občanská tiskárna v Brně 1926, str. 198, cena 18 Kč. Autor vysvětluje v předmluvě vznik spisu: povstal hlavně z materiálu, který mu jako pořadateli „horácké svarby" 1c NVČ snesli jeho tehdejší žáci na měšť. školách ve Vel. Meziříčí „po četném а četném opravování а pilování". Sám nepovažuje jej tedy za pouhé vydání materiálu, an smaží se na jeho podkladě nakreslit! ucelený obraz horácké svarby. Použitý materiál je mi většinou znám (na př. z Brandlína od učitele Jana Kynčla, z Hor. Slatiny od uč. Matouše Krejčů, z Budce od odb. učitelky Marie Krejčů, z Vel.* Lhoty od řed. Lad. Vondrušky) a mám
1) Str. 146 a další.
2) Znám na příklad i takovou součást kroje, o níž jsem zjistil, že ji v kraji kdysi ponechala herečka kočovné divadelní společnosti jako zástavu za nezaplacený byt.
|
|
