str. 310
Zprávy o museích a společnostech národopisných.
zkoumání Plzeňska je velmi usilovná. O tom konečně svědčí i Ročenky musea, které každého roku přinášejí novou práci. V roce 1925 uspořádal L. Lánek Stručný národopisný popis Plzeňska i západních Čech vůbec podle programu národopisného soupisu. V ročence za rok 1926 uložila cennou studii Marie Lábková: O původu lidového kroje v západních Čechách. O zajímavé této rozpravě bude referováno samostatně. D. S.
Národopisná výstava jihočeská v Městském museu v Českých Budějovicích. Květen—červenec 1927.
Uskutečnění výstavy znamená mezník ve vývoji budějovického musea. Bývalé museum umělecko-průmyslové vstupuje jí mezi ústavy vlastivědné, pojímá venkov, lid a jeho práci do svého programu a doplňuje tak mezery, které citelně zely v jeho sbírkách. Je to sice valnou většinou lidová výtvarná práce, které je výstava věnována, skoro bychom řekli lidové umění. Ale jistě že od něho povede cesta dále k studiu celého života lidu, i nesvátečního, tím spíše, když sami pořadatelé považují výstavu za počátek soustavného studia národopisného na českém jihu.
Ve vytčeném rozsahu výstavy podařilo se dhromažditi hojne sbírky, cenné tím, že bylo možno vyvozovali podle nich závěry o některých odvětvích práce. Především četně bylý zastoupeny kroje, jednali blatské, jednak doudlebské. Doudlebské byly detailně sebrány sl. Špengrovou a určeny co do užití, rozšíření i podle názvů, takže jejich exposici možno počítat mezi kladné výsledky výstavy. Poučné bylo i množství malovaného nábytku a řada knižních vazeb s mosaznými deskami. Bovněž oddělení lidové četby bylo hojné. Zato stavbám a zejména půdorysům nedostalo se již tolik zájmu, nářadí pak vůbec ne.
K výstavě byl vydán průvodce. Národopisná výstava jihočeská v Městském museu v Čes. Budějovicích 1927 s úvodními články o jihočeské vsi a statku, o krojích, keramice, roubících, mosazných knižních vazbách a lidové četbě prací prof. A. Trägra, M. Špengrové, F. Matouše a V. Novotného. D. S.
Městské museum v Sušici chystá se přestěhovati své sbírky do vhodnějších místností památné budovy děkanství. Tehdy bude se moci svobodněji rozvíjeti. Jednak sbírky se uplatní, budou-li volně rozloženy a patřičně vystaveny, jednak bude možno doplňovati je a vůbec pokračovati ve sběratelské práci. Již dnes zajištěno je pro museum všechno nářadí barvířského řemesla, potřeby tkalcovské a úplné znázornění výroby sirek.
Ke zprávě o činnosti musea v roce 1926 připojen je opět bibliografický rejstřík článků o Sušicku. D. S.
Vlastenecký spolek musejní v Olomouci pokračoval v uplynulém roce ve vydávání časopisu. Jeho XXXVIII, svazek přinesl příspěvky z věd historických a přírodních. Z 15 přednášek, spolkem pořádaných, jednala o etnografii přednáška prof. B. Vaška: Sociologie a národopis. Z přírůstku sbírek jmenovány jsou výhradně předměty praehistorické archeologie. — Na darech a subvencích sešlo se 15.807.— Kč.
Museum Matice Opavské. Při příležitosti padesátiletého trvání Matice Opavské vzpomíná K. Černohorský i musea, které při Matici vzniklo. V Památníku Matice Opavské 1877—1927 sleduje jeho vznik i osudy a oceňuje nynější stav sbírek. Je to první studie, která tak podrobně shrnuje zprávy o české musejní práci ve Slezsku podle zápisů schůzí a a roztroušených zpráv časopiseckých.
Podnět k založení českého krajinského musea připisuje se slezskému buditeli V. Praskovi, který podal r. 1884 společně s Jos. Zukalem návrh na jeho vytvoření při Matici. Sám při něm dále účinně spolupůsobil a jeho je zásluhou, podařilo-li se zachrániti tolik českých listin, rukopisů a tisků,
