str. 311
jakými .se dnes sbírky musea chlubí. Národopisné oddělení vzniklo teprve později roku 1893 za příprav pro Národopisnou výstavu v Praze, kdy se přihlásil k práci P. J. Vyhlídal a vzbudil zájem o hmotnou kultura lidu. Byly to však většinou krojové součásti a výšivky, které byly sbírány, teprve v druhé řadě něco nábytku a lidových knížek. Ostatní obory lidovědné teprve čekají na doplnění. Čtyřicetiletý boj o Slezské museum byl trpký. Jestliže však dnes jsou sbírky zabezpečeny a našly útulek ve Slezském zemském museu, neznamená to, že skončily úkoly slezských pracovníků. Naopak, autor vybízí k pilné práci pro velké národopisné museum Slezska.
D. S.
Muzeálna slovenská spoločnosť v Turč. sv. Martině hlásí se k' nové vědecké činnosti, která byla válkou přerušena, a k její podpoře obnovuje svůj Sborník muzeálnej slovenskej spoločnosti, jejž v roce 1914 musila zastaviti. Nový ročník (XX. 1927) vyšel za redakce Karla Mecl-veckého a Pavla Florka a ukazuje nejlepší vůli vydavatelů. Zvlášť vítaná je rubrika Muzealny obzor Slovenska, věnovaný zájmům museí a ochraně památek. Bude velkou zásluhou Sborníku, vyvine-li se z něho žádoucí pojítko mezi slovenskými musei a zdroj iniciativy. Tentokráte přinesl Obzor informativní zprávy o všech skoro slovenských museích .(o 17 ústavech), totiž o jejich vzniku, umístění a stavu. Turčanskému museu věnoval vzpomínku Josef Škultéty. D. S.
Národopisné museum v Bělehradě. Roku 1926 dovršilo se 25 let od doby, kdy se oddělilo Národopisné museum bělehradské od Národního jako samostatný ústav ve vlastní budově a kdy se začalo s odbornou systematičtější prací. První období i přes nepřízeň velkých válek bylo velmi účinně vyplněno sběratelskou činností a úsilím řed. Simy Trojanoviče a Nikoly Zegy byly shromážděny bohaté sbírky.
V druhé čtvrtstoletí vstupuje museum se snahou stati se říšským museem celonárodním a doplnit sbírky v podrobný obraz lidového života ze všech zemí král. SHS. Nová správa musea, v jejímž čele stojí dr. B o-r i v o j e M. D r o b n j a k o v i č, přistoupila na doklad své snahy a na památku jubilea k vydávaní nového musejního časopisu, Гласник етно-графског Myзeja y Београду. První svazek, který vyšel roku 1926 za redakce Drobnjakovičoyy, informuje především o národopisných museích v král. SHS. Všechna čtyři velká národopisná musea, v Bělehradě, v Sarajevo, v Záhřebe a v Lublani podala zprávu o svých sbírkách a o své činnosti. Z nich upozorňuji na zprávu o dvacetipětileté práci v bělehradském museu, protože poskytuje údaje dotud neznámé. Základní studii o dějinách národopisné práce srbochorvátske získal časopis v přehledu prof. T. R. Djordjeviće: Кратки преглед колективнога рада на етнографском проучаваіьу нашега народа. Všechny snahy o studium lidu od dob Vuka Karadžiče až po naše dny jsou tu přehledně a výstižně charakterisovány badatelem, jenž po dlouhá léta sledoval rozvoj veškeré činnosti v Srbsku, sám v něj činně zasahoval a může tedy informovati i o všech pokusech a o pozadí všech snah. — Radu jiných článků ukončuje bibliografický výčet národopisné literatury jihoslovanské za rok 1925—26. Časopis uvedl se velmi pěkně a přejeme mu i správě musea mnoho dalšího úspěchu. D. s.
Národopisné museum v Lublani. Roku 1921 osamostatnilo se bývalé národopisné odděleni Národního musea v Lublani v neodvislý ústav, který sice zůstal s mateřským pod jednou střechou, ale činnost rozvíjí zcela samostatně. O jeho vývoji bylo již častěji referováno. Srovn. na př. Naša Starina 1923, s. 313; Šlavia V., 1927, 's. 837; Glasnik etnograf, muzeja u Beogradu I., 1927, s. 40. Letošního roku .přihlásilo se museum již svým vlastním sborníkem, nazvaným Etnolog, glasnik kr. etnograf-skega muzeja v Ljubljani. Tím plní jeden ze svých důležitých
|
|
