rozštípí, aniž ji jinak přivazují. Je zvykem v těchto končinách, že mívají vlasy krátce ustřižené a nesplétají jich. Ale i v tom případě, že se upustilo od starého obyčeje ustřihovati je a ženy si je zatáčejí do uzlíku nebo je v týle svinou .a podstrkují, okolo chomle jich neovinují.

Území, kde se na západním Slovensku chomle používalo, totiž kde ji dnes nalézáme nebo alespoň stopy po ní, lze určitě vymeziti. Je to část severního Trenčanska. Ale hranice typu nekryjí se tu vždy s hranicí názvu a podoba slaměné zahnuté podložky zasahuje na jihu mnohem dále než její pojmenování. Zabírá ještě plně celou

Obr. l.

1. Chamelka z Oščadnice u Kys. N. Mesta, 2. chomľa z Čadcy, 3. chomľa ze Starých Bystric, 4a) a 4 b) chomľa z D. Hričova u Pováž. Bystrice, 5. krkuľa ze Súľova, 6. chomuľa ze Stránského u Rajce.

rajeckou oblast až k Čičmanům a levé pobřeží Váhu až do údolí domanižského, kdežto název „chomľa" zaniká na hranicích farnosti hríčovské, lietavské a konské. Již v súľovském údolí a od Rajce výše k horám jmenují tutéž podložku „krkuľa" (chrkuľa). Naopak v nej severnějším cípu Trenčanska známa je chomľa všude až po hranice slezské a polské po obou březích Kysuce. Svým tvarem opustila však již typ dvojitého polooblouku. V okolí Čadce nosí se chamelka zhotovená sice ze slámy stejným způsobem, ale okrouhlá, na horním toku Kysuce podlouhlá.

Na označeném území rozrůznila se podoba chomle v různých okrscích v několik variantů. V horách Větrných Hor na jih od ohbí Váhu a v divinské farnosti na pravém břehu řeky zachovala si vesměs typický zahnutý tvar. Při tom, čím výše do hor, tím většími rozměry se vyznačuje, čím blíže k Žilině, tím nepatrnější se stává.