i černou barvou se předměty zdobily. Nej lepší věci bývaly modré a žluté (olovo, cín, sůl, písek, antimonium). Malovaly se štětci na čerstvou polevu od ruky, bez předloh, pásky, růže a kvítka. Značky výrobce neužíval.

Ročně vyrobilo se asi 8—9 fůr nádobí. Počítalo se na tucty podle žejtlíků: žejtlíkových bylo na tucet 24, půldruhažejtlíko-vých 16, dvoužejtlíkových 12, čtyřžejtlíkových 8, másních 6, půl-druhamásních 4 kusy. Na fůru se naložilo asi 150 tuctů, 100 umývadel, 200 nočníků, korýtka na krmení ptáků a květináče. Malé množství zboží prodalo se doma, nejvíce vyváželo

Obr. 22.

se na objednávku prodavačů do Vídně. Když zboží přebývalo, vyváželo se tři- až čtyřikrát do roka na výroční trhy do Třebíče, Stonařova a nejvíce do Drnholce. Tucet nádobí dával se prodavačům za 96 kr., nočník a umývadlo stálo po 20 kr., talíř asi 6 kr.

Ukázku tržních výrobků Zábranových, které uloženy jsou nyní ve sbírkách musea ve Znojmě a jež zjistil bývalý tovaryš Zábranův, Ferd. Rosenmajer, znázorňuje nám obr. 22.

Městys na Hrotovsku1) o 197 domech s 1.041 obyv. Dnes se tu hrnčířství neprovozuje, kdysi však těšily se výrobky roucho-vanských hrnčířů, jimž tu říkali „zboží toufarové", široko daleko dobré pověsti. Materiál brali na trati Vinohrádka, kde jsou dosud jámy po vybrané hlíně, která prý měla zvláštní výborné vlast-